Cena času

Čas je nehmotná substance naší existence a prostupuje či provází nás životem. Lze řící, že čas plyne zcela nezávisle na našich tužbách či přáních a tak zkrátka kráčíme životem, který odměřujeme prožitým časem. Všichni víme, že jaro, léto, podzim a zima jsou čtyři roční období. Lze říci, že pouze díky našim osobním vzpomínkám odlišujeme třeba jaro roku 1975 od jara roku 1995. Ale na rozdíl od našich životů stromy na jaře kvetou, ovoce zraje v létě a listy opádavají každá rok na podzim. Protože příroda čas neměří jako my a tudíž je jí jedno zda je ŕok 1975 či 1995. Každý člověk má ve specifických obdobích svého života jiné potřeby, jiné prority a jiné starosti či radosti. Nejprve chodíme do školy, pak studujeme a následují první roky profesionální činnosti. V tomto období často měníme rodinný stav, bydliště a majetkové poměry. Následuje další období života, kdy se věnujeme serióznějším pracovním úkolům, výchově potomstva, sdílení znalostí a nakonec i svým koníčkům. Naše životní spokojenost a radost někdy pramení z toho, že si můžeme dopřát splnit si své sny a přání protože cítíme, že je k tomu ten správný čas. Ale co je to ten správný čas? Správný čas je ten, kdy jsme konečněc poznali, co nám dělá radost a začneme to napříště cíleně vyhledávat. Začneme velmi diferencovat možnosti trávení času. Důsledek může být i to, že dáme přednost radosti před povinností a spokojenosti před další výdělečnou činností. Dalším stádiem hledání radosti ze života je znovuobjevení slov. Na počátcích našich živostních cest byl náš verbální slovník velmi jednoduchý. Postupem jsme se učili nová a nová a nová slova. Díky této intelektuální výbavě koncipujeme nejrůznější pojednání, vydáváme pokyny svým spolupracovníkům a obšírněji a obšírněji komunikujeme o věcech běžných i neběžných. Jsme opojeni silou slov a víme, že správná slova v dostatečném množství mohou rozhodnout o úspěchu a prohře, o obdivu či nenávisti či o spokojenosti a neštěstí druhých. Pak se najednou začneme se slovy mazlit a trpělivě vyhledávat ta správná slova pro správné účely. Najednou jde o přesné pojmy a definice toho, co chceme druhým sdělit. Neméně důležitá je chuť a schopnost komunikovat. Čas okolo nás odpočitává nové minuty, dny, týdny, měsíce a roky. A my v tom zdánlivě nekonečném sledu dní si začneme poprvé uvědomovat běh času jako veličinu, která ubývá a tak začneme přemýšlet jak budeme trávit čas a s kým. Kdysi nás třeba uchvacovaly oči dívek a jejich tělesné půvaby. I když to se nám pochopitelně stále líbí, tak nás najednou začne zajímat i to, jak tyto krásné dívky mluví a hlavně o čem. A najednou máme jasno a chceme trávit příjemný čas rozhovory a povídáním s lidmi, kteří jsou s námi v jakési intelektuální shodě. Neříkám pochopitelně nic nového. Tento text je pokus o sdělení poznání. O tom, že i s časem je třeba obezřetně nakládat. Jeho cena se zvyšuje s naším biologickým věkem a je proto potřeba si dávat pozor na to, jak jej utrácíme. A s kým. Podle mého názoru jde hlavně o to, že v jisté fázi života by se náš pohled na něj měl jakoby rozšiřovat. Pokusme se zvětšovat okruh svých zájmů, okruh svých fyzických a duševních požitků, svých nejrůznějších zkušeností a podobně smýšlejících přátel. Cena času je v tom, že si uvědomujeme jeho plynutí a protože se jedná o opravdu nerecyklovatelnou komoditu, tak je třeba si jej začít opravdu cenit. Je třeba je každý den ptát sám sebe, zda jsem prožil den s radostí či bez ní. Den bez radosti nemá cenu a je v podstatě ztracen. Snažme se plnit své dny radostmi, protože to je ten klíč ke životní spokojenosti. Osobně věřím, že budeme-li každý den hledat radost, tak ji budeme i nalézat. Přejme si, ať je nám vyměřen dostatečně dlouhý čas k této bohulibé činnosti.

Co s umělou inteligencí

V poslední době zpravodajství přímo přetékají zprávami o umělé inteligenci neboli AI. Tyto zprávy jsou buď nadšené nebo naopak varovné. Tento nejnovější vynález na poli neurolingvistického učení a sémantických modelů je nahlížen jako velký pomocník, který může ještě více zrychlit náš pracovní život. IT optimisté věří, že díky umělé inteligenci budeme snadněji analyzovat data, připravovat powerpointové prezentace a pracovat s textem. Všechna kancelářská práce, kde až do této doby vyžadovala intelektuální námahu bude pomocí AI snadnější. Lze tomu ale doopravdy věřit? Podle mého názoru se jedná o zdánlivě snadnou cestu k postupnému omezování kreativity a používání vlastních duševních kapacit. Vždy jsem si představoval umělou inteligenci jako něco, co se nám bude dívat přes rameno a ve vhodných chvílích radit a pomáhat. Po shlédnutí několika prezentačních videí o tom, co moderní produkty jako Co-Pilot dokáží mám spíše dojem, že lidé jsou ti, co se umělé inteligenci musí dívat přes rameno. Na druhé straně IT pesimisté vidí postupný nástup umělé inteligence jako soumrak mnoha běžných kancelářských činností. Toto pokládám za přehnaný pohled. Podobně jako nástup ATM v bankovnictví přinesl posun z původních rolí bankovních pokladníků k rolím bankovních produktových specialistů, tak očekávám podobný vývoj i v těchto údajně ohrožených kancelářských profesích. Domnívám se, že v blízké budoucnosti vzniknou nové profese ve velmi specifických oblastech, které ještě nejsou pevně definovány. Mám za to, že nástup umělé inteligence není nic jiného než další vývojový stupeň automatizace a postupného prorůstání lidského poznání do nejmodernějšího technologického prostředí. Je to jen něco, co se několika vědcům a IT specialistům podařilo dovést téměř do dokonalosti. A určitě to není hrozba, které bychm se mohli velmi obávat. Stále jsem přesvědčen o tom, že tak jako robotika nezrušila manuální profese, tak ani umělá inteligence nevykoření běžnou kancelářskou práci. Možná ji velmi usnadní, ale samotná kancelářská práce nezmizí. Soudím, že tomu tak nebude, protože umělá inteligence zpracovává dostupná data a staví z nich odpovědi o kterých se na základě nastavených principů pouze domnívá, že jsou správné. Tyto odpovědi jsou založeny na jistých předpokladech a mechanické nápodobě lidského uvažování. Soudím, že lidský mozek nelze zcela napodobit, protože to by se díky evoluci jistě podařilo i u jiného živočišného druhu. Co tedy s umělou inteligencí neboli AI? Možná je třeba ji začít respektovat, ale nebrat ji jako jedinou odpověď na naše problémy. Je to jen pomocník, nikoliv pán. V této chvíli je na zeměkouli mnoho několik miliard lidé bez přístupu k moderním technologiím. Tito lidé jsou nuceni v každodením boji o přežití spoléhat na vlastní schopnosti a nikoliv na IT technologie. Nebuďme tedy fatalisty a napodobme je. Napodobme je v kreativitě, v samostatném myšlení a ve schopnosti překonávat překážky. To jsou atributy člověka, které nemůže umělá inteligence napodobit. Zatím.