Podnikatel je skoro každý den obklopen lidmi. Ti, kdo se nejčastěji vyskytují v našem bezprotředním okolí, jsou naši spolupracovníci.
Jak plyne čas, tak se z komunity spolupracovníků vyselektují nejprve kolegové a posléze dokonce i přátelé. Jinými slovy dochází k jevu, který se dá nazvat třeba "podíl společné práce na zlepšení vzájemných vztahů" či nějak podobně. Je to každopádně způsobeno tím, že se lidé při společné práci postupně poznávají a jsou ochotni nabídnout univerzální mezilidskou komoditu, kterou je důvěra výměnu za pocit být oceněn jako týmový hráč, jako odborník s jasným názorem či jako člověk, který ve správnou chvíli si ví rady.
Podnikatel by měl usilovat o všestranný odborný a někdy i o lidský rozvoj svých spolupracovníků. Je opravdu zajímavé pozorovat, jak se z původně nejistých a tak trochu i naivních čerstvých absolventů různých škol stávají fundovaní, rozumní a odborně vyzrálí lidé se kterými je radost spolupracovat. Každého podnikatele potěší, když má pocit, že je obklopen lidi, kteří jej nerespektují, protože musí, ale protože chtějí. To pak otevírá cestu k tomu, aby se poněkud rozostřila hranice mezi prací a životem, mezi kolegy a jejich nadřízeným. Tento jev může mít podobu mentorských schůzek či vzájemného pozvání na společenské akce, kam je například takový podnikatel pozván, protože si jej ti ostatní váží a tudíž jeho přítomnost nevadí.
Již Tomáš Baťa nazýval své podřízené svými spolupracovníky a povzbuzoval je, aby zkusili samostatně podnikat a tak se vlastně stát jeho konkurenty. Myslím, že při objemu podílu na trhu s obuví bylo panu Baťovi jasné, že tato konkurence jej nemůže ohrozit. Spíše jej bavilo pozorovat, jak se lidé stávají samostatnějšími a samostatnějšími až jednoho dne odejdou do samostatného života mimo objekty Baťových továren.
Opustit jistotu je vždy těžké pro toho kdo ji opouští. Ale jedním z úkolů podnikání je inspirovat a podnítit v lidech okolo nás touhu zkusit svou pozici na trhu. Nikoliv jako zaměstnanec, ale jako zaměstnavatel či dodavatel samostatně definovaných produktů či služeb.
Myslím, že svět businessu nabízí v dnešní době mnoho možností pro lidi, kteří se samostatně uplatnit. Dnešní technologické výdobytky, administrativní lehkost při zakládání právnických subjektů či tržní možnosti Evropské unie usnadňují všem budoucím podnikatelům cestu vpřed.
To je ale to nepodstatné. To podstatné je vzbudit v lidech touhu jít vlastní cestou. A když tuto touhu u svých spolupracovníků podnikatel vzbudí, tak může mít dobrý pocit.
Člověk v jistém okamžiku začne přispívat vice na charitu, stará se jak pomoci těm méně šťastným a jednou z cest je také inspirovat ty, kteří za to stojí a chtějí být inspirováni.
Dobrý pocit může plynut z pocitu sdílení znalostí a zkušeností. Dobrý pocit je něco co se nedá koupit, zaplatit či pronajmout. Je to zkrátka něco, čím se odměňuje snaha nevidět v ostatních jen nástroje potřebné pro budoucí úspěch, ale lidské bytosti na kterých nám záleží. Dobrý pocit by se měl stát důležitým aspektem podnikání a každý den máme mít mnoho možností si jej dopřát.
