O uspořádání světa

Jsou knihy, ke kterým se vyplatí vracet. Pro mne mezi ně patří Uspořádání světa Henryho Kissingera. Když kniha vyšla, četl jsem ji jako analýzu mezinárodních vztahů. Dnes ji čtu především jako knihu o způsobu přemýšlení a schopnosti uvažovat v dlouhém časovém horizontu. Žijeme ve světě okamžitých informací, rychlých komentářů a jednoduchých odpovědí. Každý den jsme vystaveni stovkám názorů, které nás vybízejí k okamžitému hodnocení. Přitom právě strategické myšlení vyžaduje ochotu dívat se dál než za horizont příštího týdne. Kissinger připomíná, že stabilní svět nevzniká náhodou. Je výsledkem dlouhodobého úsilí, diplomacie, respektu k pravidlům a odpovědnosti těch, kteří rozhodují. Bez schopnosti přemýšlet v souvislostech nelze vytvářet stabilní budoucnost. Tato úvaha však neplatí jen pro státníky. Platí stejně pro podnikatele, manažery i každého z nás. Kvalita našich rozhodnutí není dána tím, jak rychle odpovíme, ale jak dobře rozumíme souvislostem. V době, kdy je stále snazší převzít cizí názor, je schopnost samostatně přemýšlet jednou z nejcennějších konkurenčních výhod. A možná nejen v podnikání, ale i v životě.

O optimismu v čase globálního napětí

Současná geopolitická situace může snadno vyvolat dojem, že svět směřuje k trvalé nestabilitě. Konflikty, soupeření velmocí i ekonomické tlaky dominují veřejnému prostoru a posilují pocit nejistoty. Přesto to není celý obraz. Svět je dnes propojenější než kdykoli v historii. Obchod, technologie i informace vytvářejí síť, která sice není bez napětí, ale zároveň drží jednotlivé části systému v kontaktu. I mezi rivaly probíhá komunikace, výměna a vzájemná závislost, která často brání eskalaci. Krize navíc nikdy nebyly jen koncem období. Opakovaně se ukazuje, že jsou i začátkem nové fáze. Pod tlakem vznikají inovace, mění se pravidla a otevírají se směry, které dříve neexistovaly. Optimismus v takovém světě neznamená přehlížet rizika. Znamená chápat, že změna není výjimka, ale norma. A že schopnost přizpůsobit se je jednou z nejtrvalejších vlastností lidské civilizace. Pro všechny budoucí podnikatele je to zásadní zpráva, že svět se nebude zklidňovat. Největší hodnoty nevznikají v období jistoty, ale v období pohybu. A ten, kdo se naučí číst změnu ne jako hrozbu, ale jako prostor, získává výhodu, kterou nelze koupit ani napodobit. Optimismus tedy není přesvědčení, že vše bude snadné. Je to jistota, že lidská schopnost vytvářet nové cesty je silnější než jakákoli jednotlivá krize. A právě proto budoucnost, navzdory všem turbulencím, zůstává otevřená.

O nalezení nečekané radosti

Objevit radost z amatérského muzicírování je trochu jako znovu najít zapomenutou hračku z dětství. Nejde o dokonalost, potlesk ani velká pódia. Jde o ten moment, kdy se rozezní první tón a vy si uvědomíte, že hudba může patřit i vám. Když člověk oživí vlastními silami hudební nástroj, tak se začne dít něco zvláštního. Prsty možná občas zabloudí, rytmus se zakymácí, ale právě v té nedokonalosti se skrývá kouzlo okamžiku. Hudba přestává být něčím, co jen posloucháme, ale stává se něčím, co tvoříme. Amatérské muzicírování má jednu velkou výhodu a tou je svoboda. Možná zjistíme, že největší odměnou není dokonalý zvuk, harmonie nebo provedení. Tou odměnou je prostý pocit, že hudba vzniká právě teď. V těchto občasných chvílích skutečné tvorby se často skrývá kus životního štěstí.

Proč se světová ekonomika ve skutečnosti nehroutí

Pod dojmem posledních světových zpráv se může zdát, že světová ekonomika směřuje k obtížným časům. Komodity rostou, dluhopisy již nejsou tak bezpečnou kotvou proti výkyvům akciových trhů a ochota respektovat dříve platná pravidla mezinárodní spolupráce jsou slabší než dřív. Přesto nejsem zastáncem katastrofických scénářů. Domnívám se, že světové hospodářství i světová média fungují podle odlišných principů a motivací. Média potřebují prodávat své zprávy. A čím negativněji jsou ekonomické zprávy formulovány, tím větší pozornost přitahují. Lidé jsou z nějakého důvodu fascinováni špatnými zprávami – možná proto, že v nich hledají varování nebo potvrzení svých obav. Tento psychologický faktor přirozeně ovlivňuje způsob, jakým jsou ekonomické události prezentovány. Na druhé straně je světové hospodářství denně sledováno a analyzováno tisíci ekonomů, analytiků a institucí. Globální obchod se zbožím a službami pokračuje a funguje relativně stabilně i navzdory nedávným výrazným změnám v celních sazbách či geopolitickému napětí. Podle mého názoru není důvod očekávat náhlý a dramatický konec ekonomického systému, který tak důvěrně známe. Světový ekonomický řád se zatím nevyvíjí směrem k zásadní destabilizaci. Stále máme co jíst, za co nakupovat a čím platit. Dokonce ani autoritářské režimy nemají zásadní zájem na globálním ekonomickém rozvratu. I jejich představitelé a elity totiž využívají výhod moderního technologického a ekonomického systému. Budoucnost, kterou si dokážu představit, bude spíše ve znamení postupných změn. Pravděpodobně se promění fungování pracovního trhu, vzniknou nové profese a může dojít i k významným změnám ve vzdělávacím systému. Velké proměny čekají také sektor služeb, kde se budou stále více prosazovat komunikační aplikace využívající umělou inteligenci a postupně i humanoidní robotika. Svět se tedy rozhodně nehroutí. Spíše se proměňuje a jako mnohokrát v minulosti bude i tentokrát schopný přizpůsobit se novým podmínkám. Proto není důvod propadat defétismu.

Delegování odpovědnosti

Člověk se od ostatních tvorů odlišuje především schopností samostatně myslet a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Právě tato schopnost formovala a dosud formuje naši civilizaci. Dnes však vstupujeme do doby, kdy lze i myšlení snadno delegovat, protože umělá inteligence odpovídá rychle, navrhuje řešení, formuluje argumenty. Stačí položit otázku a odpověď přijde bez námahy, bez nejistoty, bez ticha, v němž by dozrávala vlastní úvaha. Technologie sama o sobě není hrozbou, ale rozhodující je, zda ji používáme k rozšíření svého vlastního rozumu, nebo místo něj. Kritický bod zlomu nastává ve chvíli, kdy přestaneme klást otázky a spokojíme se s cizími odpověďmi. Tam se rozhoduje o našem lidství.

Cena pravdy

Pravda nikdy nepřicházela snadno. Vyžaduje čas, soustředění a ochotu vystavit se pochybnostem. Často znamená opustit pohodlí vlastních jistot a připustit, že svět je složitější, než bychom si přáli. Dnes však žijeme v prostředí, které nám nabízí opak. Informace proudí bez námahy, tříděné podle našich preferencí. Algoritmy nám předkládají obsah, který potvrzuje to, co už si myslíme. Bez odporu. Bez nákladů. Bez vnitřního napětí. Jenže poznání bez námahy bývá jen potvrzením našich přání. Skutečné porozumění vzniká tam, kde jsme ochotni investovat pozornost, energii a někdy i vlastní komfort. Pravda zůstává náročná. Ne proto, že by byla skrytá, ale proto, že vyžaduje úsilí. A ochota toto úsilí podstoupit bude vždy vzácnější než samotné informace.

Co se můžeme naučit od Rolling Stones

Rolling Stones nás baví už přes šedesát let. Jejich koncerty nejsou jen písně, ale jsou explozí energie, radosti a vzájemného propojení s publikem. Každý pohyb, každý úsměv na pódiu dává jasně najevo, že hudba je jejich vášeň. A i po tolika letech nadšení zůstalo. Neposloucháme jen skladby, posloucháme radost. A právě to je lekce pro nás všechny. I my máme své „koncerty“ a jsou to pracovní dny, projekty, úkoly. Někdy jsou rutinní. Někdy nás kolegové rozčilují nebo nadřízení nejsou někdy zrovna zábavní. Přesto můžeme nechat radost proudit. A neztratit energii. A nepřestat se těšit z toho, co děláme. Není nutné být Rolling Stones, abychom cítili naplnění. Stačí být nadšení, vážit si svého díla a vidět v něm smysl. Každý úkol, který splníme s radostí, přispívá k něčemu většímu. Přinášejme energii, inspirujme ostatní, smějme se, radujme se. Svou prací můžeme šířit radost, než nás někdy nahradí umělá inteligence. Nečekejme na tedy výjimečné momenty, ale vytvářejme je každý den.

O optimismu

Dnešní doba je zvláštní, ale stále velmi zajímavá. Každodenní smršť různých zpráv však mnohým konzumentům navozuje pocit, že budoucnost nic podstatného neslibuje. Je snadné podlehnout defétismu a všeobecné negaci. Podle mého názoru však platí a budou platit léty prověřená pravidla hry – hry, která stojí na směně hodnot, vyjednávání a schopnosti nalézat kompromisní řešení složitých problémů. Je zřejmé, že svět po éře globalizace se začíná štěpit. Vznikají nová ekonomicko-politická uskupení, bují regionální konflikty a politická hra je tvrdší než dříve. Ekonomicky aktivní lidé budou muset nadále organizovat, vymýšlet, plánovat a realizovat. To jen potvrzuje, že síla ekonomického myšlení, racionalita a snaha dělat svět navzdory okolnostem o něco lepší či efektivnější bude jako vždy ceněna. Ačkoliv to tak nemusí působit, časem se bude stále více prohlubovat rozdíl mezi žvanily a odborníky, mezi těmi, kdo opravdu umějí, a těmi, kdo jen opisují. Jsem v tomto ohledu optimistou. Věřím, že lidská tvořivost, představivost a schopnost přizpůsobit se téměř jakýmkoli podmínkám nám umožní projít i tímto obdobím se vztyčenou hlavou.

AI opravdu mění pravidla pracovního trhu

V poslední době mě zaujala zpráva, že díky používání modelů umělé inteligence bylo ze společnosti Microsoft propuštěno asi 9 000 zaměstanců. To je podle mého názoru závažný fakt. Již několik let předpokládám, že díky vlivu těchto novodobých nástrojů administrativní a analytické práce zmizí místa nejrůznějších analytiků, kontrolorů a právních koncipientů. Že se tak stalo v Microsoftu, mě velmi překvapilo, protože jsem se domníval, že tato firma bude k těmto trendům imunní. Vliv nástrojů umělé inteligence na budoucí pracovní trh bude velký. Domnívám se, že cestou vpřed nebude omezování čí regulování těchto nástrojů, ale jejich záměrné používání ve specifických oblastech. Jsem přesvědčen, že v příštích několika letech se rapidně promění pracovní trh. Proto bude platit staré pravidlo, že kdo je připraven, tak není překvapen. Zaměstnanci Microsoftu to už vědí.

Horké léto světového obchodu

Svět obchodní diplomacie má dlouhou tradici, která zahrnuje komplikovaná vyjednávání, ovlivňování a někdy i vyhrožování. Vždy šlo o to, že se jednající strany v zásadě chtěly dohodnout a záleželo pouze na jejich dlouhodobých zájmech. Dnes žijeme ve světě, který se chová se jinak, než bývalo zvykem. Podle mého názoru to souvisí s tím, že Spojené státy jsou vedeny způsobem, který je v rozporu s principy, jež samy po desetiletí prosazovaly. Je před námi opravdu horké léto, kdy svět bude muset najít alternativní cesty obchodu, které budou platit v blízké budoucnosti. Tradiční trhy budou dozajista opuštěny a nové trhy se budou muset nejprve identifikovat a posléze začít využívat. Nepochybuji, že tvůrci nejrůznějších obchodních vazeb vymyslí vhodné strategie, které umožní alespoň částečný návrat k principům globalizace, tak jak jsme je znali před epidemií koronaviru. Jsem a zůstávám v tomto smyslu optimistou.

Proč WTO mlčí?

Světová obchodní organizace (WTO) má plnit klíčovou roli při prosazování rovnosti a spravedlnosti v rámci otevřeného světového trhu. Jejím hlavním posláním je vytvářet a udržovat mechanismy, které umožňují odstraňovat nebo alespoň zmírňovat obchodní bariéry mezi členskými státy. V uplynulých týdnech jsme však byli svědky bezprecedentního zvýšení celních sazeb, a to na základě rozhodnutí, které se neopírá o objektivní ekonomická data, ale spíše o subjektivní dojem nespravedlnosti v mezinárodních obchodních vztazích. Právě v takových situacích by WTO měla sehrát aktivní roli a usilovat o obnovení rovnováhy a férovosti v mezinárodním obchodě. Namísto toho se však organizace omezuje na publikování ekonomických prognóz a statistik, aniž by reflektovala zásadní posuny v mezinárodním obchodním klimatu. Takový přístup vyvolává oprávněné pochybnosti o skutečné funkčnosti a efektivitě této instituce. Domnívám se, že WTO se postupně stává prázdným rámcem. Podle mého názoru je institucí, která ztrácí schopnost plnit své původní poslání. Bylo by proto na místě otevřeně diskutovat o důvodech této pasivity a zvážit, zda její činnost ještě naplňuje potřeby současného globálního trhu. V situaci, kdy její analytické výstupy může generovat kterýkoli moderní statistický ústav, se logicky nabízí otázka, zda není čas na zásadní reformu, nebo dokonce zrušení této organizace.