Nová investiční filozofie

Po desetiletí patřila mezi základní poučky investování jednoduchá zásada: 60 % investičního portfolia vložit do akcií a 40 % do dluhopisů. Akcie měly přinášet růst, dluhopisy stabilitu a pravidelný výnos. Tato kombinace měla investorovi umožnit dosahovat dlouhodobého zhodnocení při přijatelném riziku. Tento model však v posledních letech prochází zkouškou. Inflace, růst úrokových sazeb a geopolitická nejistota ukázaly, že akcie a dluhopisy nemusí vždy fungovat jako dvě protichůdné síly. V některých obdobích jejich ceny klesají současně. Dluhopisy navíc nemusí svým výnosem dostatečně kompenzovat inflaci. Znamená to konec tradičního modelu 60/40? Nikoli nutně. Spíše je čas přemýšlet o jeho změně. Světové finanční trhy dnes stále více ovlivňují algoritmy, které uskutečňují obrovské objemy nákupů a prodejů. Vyhodnocují množství ekonomických, finančních a tržních ukazatelů a dokážou reagovat rychlostí, které člověk nemůže konkurovat. Ani tyto systémy však nedokážou zohlednit všechny okolnosti. Jejich rozhodování vychází z dostupných dat, nastavených parametrů a předpokladů. Budoucnost přitom může přinést události a příležitosti, které žádný algoritmus nedokáže spolehlivě předvídat. Právě proto má stále svůj význam také individuální investor, který dokáže přemýšlet v dlouhodobém horizontu, rozpoznávat nové investiční trendy a hledat příležitosti mimo aktuální zájem finančních trhů. Tradiční pravidlo 60/40 nemusíme zavrhovat. Neměli bychom je však ani považovat za univerzální odpověď na všechny investiční situace. Moderní investování vyžaduje nejen diverzifikaci, ale také schopnost samostatného úsudku, trpělivost a ochotu přizpůsobovat portfolio měnícím se podmínkám. Možná největší výhodou individuálního investora není schopnost konkurovat algoritmům, ale schopnost uvažovat jinak než ony.

Je humanoidní robot hrozbou?

Ještě nedávno patřili humanoidní roboti do světa science fiction. Dnes se stávají realitou. Dokážou chodit, manipulovat s předměty, komunikovat s lidmi a s pomocí umělé inteligence se učit novým úkolům. Některé firmy již připravují jejich nasazení ve výrobě, logistice, zdravotnictví nebo domácnostech. Jejich zásadní výhodou je, že mohou fungovat v prostředí vytvořeném pro člověka. Mohou používat dveře, schody, nástroje i předměty každodenní potřeby. Právě proto se nabízí představa, že jednou převezmou řadu činností, které dnes vykonávají lidé. Zvlášť znepokojivou oblastí je vojenské využití robotiky. Představa autonomního robotického vojáka, který dokáže identifikovat cíl a použít zbraň bez přímého lidského zásahu, otevírá zásadní etické a právní otázky. Nebezpečí přitom spočívá v tom, že může dostat špatné zadání, nesprávně vyhodnotit situaci nebo se jeho rozhodování vymkne lidské kontrole. Ještě citlivější otázky vyvolává vývoj takzvaných sexbotů. Jde o roboty s lidskou podobou, jejichž účelem je poskytovat intimní a sexuální společnost. Díky umělé inteligenci mohou komunikovat, reagovat na emoce a vytvářet iluzi osobního vztahu. Pro některé lidi mohou představovat způsob, jak zmírnit samotu nebo uspokojit potřeby, které jinak nemohou naplnit. Podle mne však může dlouhodobé nahrazování lidských vztahů umělým partnerem oslabovat schopnost navazovat skutečné mezilidské vztahy. Sexbot může být vždy k dispozici, přizpůsobit se našim přáním a nikdy nás neopustit. Jenže právě v tom spočívá také jeho odlišnost od člověka. Skutečný vztah totiž předpokládá dvě samostatné osobnosti, vzájemnost, respekt i ochotu přijmout odlišnost druhého. Humanoidní roboti mohou lidem pomáhat, chránit je a zbavovat je nebezpečné nebo namáhavé práce. Mohou však také sloužit jako nástroje vojenské moci nebo měnit podobu mezilidských vztahů. Je proto příliš jednoduché ptát se, zda jsou roboti dobří, nebo zlí. Podstatnější otázka zní: Dokážeme vytvořit technologie, které budou stále dokonalejší, a přitom si zachovat dostatek lidské odpovědnosti, abychom je dokázali ovládat?

Osobní integrita jako ekonomická hodnota firmy

Hodnota společnosti není tvořena pouze jejími hospodářskými výsledky, technologickým náskokem, tržním podílem nebo perspektivou budoucího růstu. Významnou, byť obtížně měřitelnou součástí její hodnoty je také důvěra. Důvěra investorů, obchodních partnerů, zaměstnanců i zákazníků. A právě zde se otevírá otázka, která bývá v ekonomických analýzách poněkud opomíjena: Jakou ekonomickou hodnotu má osobní integrita lidí, kteří stojí v čele významných společností? Soukromý život manažerů a členů vrcholového vedení společností je nepochybně jejich osobní záležitostí. Nelze automaticky předpokládat, že soukromé vztahy nebo partnerské problémy mají jakoukoli vypovídací hodnotu o jejich profesních schopnostech. Existuje však důležitý rozdíl mezi právem na soukromí a osobní integritou. Pokud se soukromé jednání dlouhodobě opírá o neupřímnost, manipulaci, zatajování skutečností nebo vědomé porušování závazků, nabízí se otázka, zda tyto projevy nemohou vypovídat také o hodnotovém nastavení člověka, který současně rozhoduje o miliardových investicích, řídí tisíce zaměstnanců a reprezentuje významnou obchodní značku. Nejde o to, zda má manažer bezchybný osobní život. Takový požadavek by byl nerealistický. Jde o to, zda jeho jednání odpovídá principům, které od něj očekáváme v profesním prostředí: odpovědnosti, transparentnosti, respektu k závazkům a schopnosti nést důsledky vlastních rozhodnutí. Kapitálový trh oceňuje nejen současné výsledky, ale především očekávání budoucnosti. Investoři posuzují kvalitu řízení, stabilitu obchodního modelu, schopnost inovovat a předvídatelnost rozhodování. Důvěryhodnost vedení je přitom jedním z předpokladů, na kterých tato očekávání stojí. Příkladem může být společnost NVIDIA. Její mimořádná tržní pozice v oblasti umělé inteligence, technologická kompetence a schopnost proměňovat inovace v ekonomické výsledky představují významné faktory její tržní hodnoty. Současně však platí, že u společnosti s takovým postavením investoři sledují také kvalitu jejího vedení, strategickou konzistenci a důvěryhodnost firemního řízení. NVIDIA zde může sloužit jako ilustrace širšího principu kde platí, že čím významnější postavení společnost na trhu získává, tím větší význam má důvěra v její dlouhodobé směřování a způsob řízení. Případné selhání důvěryhodnosti vedení nemusí okamžitě znamenat pokles hospodářských výsledků. Může však postupně oslabovat důvěru investorů. A důvěra, která se jednou ztratí, se obnovuje podstatně obtížněji než finanční ukazatele.

Je před námi další předěl?

Historie je plná letopočtů, které se staly symbolem zásadních změn světového uspořádání. V roce 1815 byla porážkou Napoleona u Waterloo završena jedna významná etapa evropských dějin a Vídeňský kongres položil základy nového mocenského uspořádání. Rok 1848 přinesl revoluční vlnu, která otřásla politickými a společenskými poměry v Evropě. V roce 1914 vypukla první světová válka a v roce 1939 začala válka druhá. Rok 1968 se stal symbolem společenských změn a hledání nových politických cest. A rok 1989 přinesl pád komunistických režimů ve střední a východní Evropě a konec dosavadního rozdělení světa. Tyto události od sebe dělí různě dlouhá období a jejich příčiny byly velmi odlišné. Přesto mají něco společného. Každá z nich znamenala zásadní narušení dosavadních pravidel a otevřela cestu k novému uspořádání. Svět, který se ještě nedávno zdál stabilní, začal fungovat podle jiných pravidel. Dnes opět prožíváme období významných geopolitických změn. Mění se rozložení ekonomické a politické moci, narůstá soupeření velmocí a dosavadní mezinárodní pravidla ztrácejí část své autority. Technologie, ekonomická provázanost i nové bezpečnostní hrozby přinášejí výzvy, na které stávající uspořádání nemusí být připraveno. Bude rok 2027 jen dalším rokem v kalendáři, nebo se na něj jednou budeme dívat jako na začátek nové kapitoly světových dějin?

Zájem nebo zvědavost

Zvědavost a zájem jsou dvě vlastnosti, které významně ovlivňují způsob, jakým poznáváme svět kolem sebe. Na první pohled mohou znamenat téměř totéž, ale není to pravda. Zvědavost je přirozeným impulsem k poznávání. Vychází z pocitu, že něco nevíme, něčemu nerozumíme nebo nás něco zaujalo. Protože si chceme doplnit chybějící informace, pátráme po odpovědích, které zaplní naše informační vakuum. Zdravá zvědavost je aktivní. Existuje však i jiná podoba zvědavosti, kdy člověk bez jasného cíle přeskakuje od jednoho podnětu k druhému a konzumuje informace, které mu někdo jiný předkládá. Sociální sítě jsou pro takové chování ideálním prostředím. Neustále nabízejí nové příběhy, názory, události a zajímavosti. Člověk má pocit, že se dozvídá stále něco nového, ale často si z tohoto množství informací neodnáší skutečné poznání. Jeho pozornost se pouze přesouvá od jednoho tématu k druhému. Zájem je podle mého názoru něco hlubšího. Předpokládá, že si člověk svobodně zvolí předmět svého zájmu a rozhodne se věnovat mu čas a pozornost. Následuje hledání zdrojů umožňují vhled, poznávání jednotlivých aspektů objektu našeho zájmu, porovnávání informací a posuzování souvislostí. Zájem vyžaduje určitou míru disciplíny, trpělivosti a poctivého přístupu. Často také ochotu připustit, že naše původní představa nemusí být vždy správná. Teprve skutečný zájem nám umožňuje překročit hranici pouhého získávání informací a začít vytvářet vlastní porozumění. V době, kdy nám technologie dokážou nabídnout téměř neomezené množství informací, bychom si proto měli chránit nejen svou pozornost, ale především schopnost rozhodovat o tom, čemu ji věnujeme. Možná bychom se měli sami sebe občas zeptat: jsme ještě zvědaví na svět kolem sebe, nebo už jen konzumujeme to, co nám někdo jiný vybral?

O jednom neblahém výročí

Před čtvrtstoletím teroristé zničili budovy WTC v New Yorku. Pamětníci si dnes znovu připomínají své tehdejší pocity a obrovské celoamerické národní sjednocení. Pokud si dobře vzpomínám, bylo tehdy zcela jasné, že svět, který jsme znali a který byl hodnotově vcelku neměnný, se rázem změnil. Nepřítel se náhle zjevil a ukázal svou nekompromisní a krutou tvář. Druhou výslednicí byla samotná změna ve vnitřním nastavení Ameriky. Vzpomínám si, že před útokem na newyorská Dvojčata byli Američané obecně velmi vstřícní k cizincům. Má vlastní zkušenost je taková, že jako cizinec jsem byl při svých pobytech v USA považován za atraktivní kuriozitu. Ptávali se mě, odkud jsem, jak se mi v Americe líbí, a pomáhali, když bylo třeba. Mám však pocit, že se v průběhu let změnil i vztah části americké společnosti k cizincům a okolnímu světu. Z někdejší otevřenosti jako by postupně přibývala opatrnost, obavy a potřeba chránit se před tím, co přichází zvenčí. Změnila se nejen procedurální pravidla kontroly návštěvníků, ale podle mého vnímání i míra otevřenosti ve veřejném prostoru a pohled na hodnoty, jako jsou svoboda, respekt k ostatním zemím a důvěra v okolní svět. Strach však může být nebezpečný i jinak. Pokud mu dovolíme, aby dlouhodobě určoval naše rozhodování, můžeme postupně začít opouštět hodnoty, které jsme původně chtěli právě před jeho důsledky chránit. Po pětadvaceti letech proto možná není nejdůležitější připomínat si pouze to, co se 11. září stalo. Měli bychom si připomínat také to, v co jsme tehdy věřili.

O novém pohledu na finanční řízení

Finanční řízení podniků se léty drží neměnné tradice, která je daná požadovanými úředními výkazy podle zákona. V nich se sice zobrazují povinné finanční informace,ale podle mne je to málo. Podle mého názoru je jedna věc splňovat svou zákonnou povinnost a druhou věcí je pracovat se všemi informacemi potřebnými pro opravdové finanční řízení. Nemám na mysli okamžitou znalost znalost celkového objemu vystavených faktur, zinkasovaných pohledávek, hodnotu skladových zásob a jiných prvků finanční abecedy. To jsou věci běžně dostupné z moderních informačních systémů. Chtěl bych, aby finanční řízení nějakým způsobem reagovalo taské na nefinanční data, které jsou podstatná a ovlivňují realizované výstupy. Mám na mysli například spolupráce s aktuálními a potencionálními dodavateli, rozšiřování produktového portfolia na základě aktuálně zjištěné demand supply, možná rizika geopolitického charakteru a možné přizpůsobení výroby osobním preferencím konkrétnch zákazníků. Finanční řízení nemůže být jen matematickou výslednicí finančních údajů, ale mělo by obsahovat i širokou paletu kvantifikovaných informací, které by se zaměřovaly na budoucnost a nikoliv na minulost. Chci tím říci, že moderní řízení ekonomických zdrojů podniku by se mělo v budoucnu začít podobat mechanismům, které dnes ovlivňují cenu akcií na NASDAQ. Cenu akcií ovlivňuje směs očekávání, finančních výsledků a potenciálu budoucího rozvoje, struktura zákazníků a mnoho dalších věcí. Profesní fundamenty finannčího řízení jistojistě nikam nezmizí, ale měly by se obohacovat o často neměřitelné prvky, které mají vliv na to za co a proč lidé směňujéí své peníze za reálné ekonomické statky. S dnešními možnostmi evidovat a vyhodnocovat tržní prostředí a související vlivy na půdoporysu daného samostaného ekonomického celku by to neměl být příliš velký problém. Takové změna profesního paradigmatu by mohla být největší revolucí ve finančním řízení za posledních sto let.Budoucnost finančního řízení není ve stále dokonalejší evidence minulosti, ale ve schopnosti včas rozpoznat a kvantifikovat faktory, které budou ovlivňovat budoucí ekonomický výsledek.

O uspořádání světa

Jsou knihy, ke kterým se vyplatí vracet. Pro mne mezi ně patří Uspořádání světa Henryho Kissingera. Když kniha vyšla, četl jsem ji jako analýzu mezinárodních vztahů. Dnes ji čtu především jako knihu o způsobu přemýšlení a schopnosti uvažovat v dlouhém časovém horizontu. Žijeme ve světě okamžitých informací, rychlých komentářů a jednoduchých odpovědí. Každý den jsme vystaveni stovkám názorů, které nás vybízejí k okamžitému hodnocení. Přitom právě strategické myšlení vyžaduje ochotu dívat se dál než za horizont příštího týdne. Kissinger připomíná, že stabilní svět nevzniká náhodou. Je výsledkem dlouhodobého úsilí, diplomacie, respektu k pravidlům a odpovědnosti těch, kteří rozhodují. Bez schopnosti přemýšlet v souvislostech nelze vytvářet stabilní budoucnost. Tato úvaha však neplatí jen pro státníky. Platí stejně pro podnikatele, manažery i každého z nás. Kvalita našich rozhodnutí není dána tím, jak rychle odpovíme, ale jak dobře rozumíme souvislostem. V době, kdy je stále snazší převzít cizí názor, je schopnost samostatně přemýšlet jednou z nejcennějších konkurenčních výhod. A možná nejen v podnikání, ale i v životě.

O optimismu v čase globálního napětí

Současná geopolitická situace může snadno vyvolat dojem, že svět směřuje k trvalé nestabilitě. Konflikty, soupeření velmocí i ekonomické tlaky dominují veřejnému prostoru a posilují pocit nejistoty. Přesto to není celý obraz. Svět je dnes propojenější než kdykoli v historii. Obchod, technologie i informace vytvářejí síť, která sice není bez napětí, ale zároveň drží jednotlivé části systému v kontaktu. I mezi rivaly probíhá komunikace, výměna a vzájemná závislost, která často brání eskalaci. Krize navíc nikdy nebyly jen koncem období. Opakovaně se ukazuje, že jsou i začátkem nové fáze. Pod tlakem vznikají inovace, mění se pravidla a otevírají se směry, které dříve neexistovaly. Optimismus v takovém světě neznamená přehlížet rizika. Znamená chápat, že změna není výjimka, ale norma. A že schopnost přizpůsobit se je jednou z nejtrvalejších vlastností lidské civilizace. Pro všechny budoucí podnikatele je to zásadní zpráva, že svět se nebude zklidňovat. Největší hodnoty nevznikají v období jistoty, ale v období pohybu. A ten, kdo se naučí číst změnu ne jako hrozbu, ale jako prostor, získává výhodu, kterou nelze koupit ani napodobit. Optimismus tedy není přesvědčení, že vše bude snadné. Je to jistota, že lidská schopnost vytvářet nové cesty je silnější než jakákoli jednotlivá krize. A právě proto budoucnost, navzdory všem turbulencím, zůstává otevřená.

O nalezení nečekané radosti

Objevit radost z amatérského muzicírování je trochu jako znovu najít zapomenutou hračku z dětství. Nejde o dokonalost, potlesk ani velká pódia. Jde o ten moment, kdy se rozezní první tón a vy si uvědomíte, že hudba může patřit i vám. Když člověk oživí vlastními silami hudební nástroj, tak se začne dít něco zvláštního. Prsty možná občas zabloudí, rytmus se zakymácí, ale právě v té nedokonalosti se skrývá kouzlo okamžiku. Hudba přestává být něčím, co jen posloucháme, ale stává se něčím, co tvoříme. Amatérské muzicírování má jednu velkou výhodu a tou je svoboda. Možná zjistíme, že největší odměnou není dokonalý zvuk, harmonie nebo provedení. Tou odměnou je prostý pocit, že hudba vzniká právě teď. V těchto občasných chvílích skutečné tvorby se často skrývá kus životního štěstí.

Proč se světová ekonomika ve skutečnosti nehroutí

Pod dojmem posledních světových zpráv se může zdát, že světová ekonomika směřuje k obtížným časům. Komodity rostou, dluhopisy již nejsou tak bezpečnou kotvou proti výkyvům akciových trhů a ochota respektovat dříve platná pravidla mezinárodní spolupráce jsou slabší než dřív. Přesto nejsem zastáncem katastrofických scénářů. Domnívám se, že světové hospodářství i světová média fungují podle odlišných principů a motivací. Média potřebují prodávat své zprávy. A čím negativněji jsou ekonomické zprávy formulovány, tím větší pozornost přitahují. Lidé jsou z nějakého důvodu fascinováni špatnými zprávami – možná proto, že v nich hledají varování nebo potvrzení svých obav. Tento psychologický faktor přirozeně ovlivňuje způsob, jakým jsou ekonomické události prezentovány. Na druhé straně je světové hospodářství denně sledováno a analyzováno tisíci ekonomů, analytiků a institucí. Globální obchod se zbožím a službami pokračuje a funguje relativně stabilně i navzdory nedávným výrazným změnám v celních sazbách či geopolitickému napětí. Podle mého názoru není důvod očekávat náhlý a dramatický konec ekonomického systému, který tak důvěrně známe. Světový ekonomický řád se zatím nevyvíjí směrem k zásadní destabilizaci. Stále máme co jíst, za co nakupovat a čím platit. Dokonce ani autoritářské režimy nemají zásadní zájem na globálním ekonomickém rozvratu. I jejich představitelé a elity totiž využívají výhod moderního technologického a ekonomického systému. Budoucnost, kterou si dokážu představit, bude spíše ve znamení postupných změn. Pravděpodobně se promění fungování pracovního trhu, vzniknou nové profese a může dojít i k významným změnám ve vzdělávacím systému. Velké proměny čekají také sektor služeb, kde se budou stále více prosazovat komunikační aplikace využívající umělou inteligenci a postupně i humanoidní robotika. Svět se tedy rozhodně nehroutí. Spíše se proměňuje a jako mnohokrát v minulosti bude i tentokrát schopný přizpůsobit se novým podmínkám. Proto není důvod propadat defétismu.