Je před námi další předěl?

Historie je plná letopočtů, které se staly symbolem zásadních změn světového uspořádání. V roce 1815 byla porážkou Napoleona u Waterloo završena jedna významná etapa evropských dějin a Vídeňský kongres položil základy nového mocenského uspořádání. Rok 1848 přinesl revoluční vlnu, která otřásla politickými a společenskými poměry v Evropě. V roce 1914 vypukla první světová válka a v roce 1939 začala válka druhá. Rok 1968 se stal symbolem společenských změn a hledání nových politických cest. A rok 1989 přinesl pád komunistických režimů ve střední a východní Evropě a konec dosavadního rozdělení světa. Tyto události od sebe dělí různě dlouhá období a jejich příčiny byly velmi odlišné. Přesto mají něco společného. Každá z nich znamenala zásadní narušení dosavadních pravidel a otevřela cestu k novému uspořádání. Svět, který se ještě nedávno zdál stabilní, začal fungovat podle jiných pravidel. Dnes opět prožíváme období významných geopolitických změn. Mění se rozložení ekonomické a politické moci, narůstá soupeření velmocí a dosavadní mezinárodní pravidla ztrácejí část své autority. Technologie, ekonomická provázanost i nové bezpečnostní hrozby přinášejí výzvy, na které stávající uspořádání nemusí být připraveno. Bude rok 2027 jen dalším rokem v kalendáři, nebo se na něj jednou budeme dívat jako na začátek nové kapitoly světových dějin?

Zájem nebo zvědavost

Zvědavost a zájem jsou dvě vlastnosti, které významně ovlivňují způsob, jakým poznáváme svět kolem sebe. Na první pohled mohou znamenat téměř totéž, ale není to pravda. Zvědavost je přirozeným impulsem k poznávání. Vychází z pocitu, že něco nevíme, něčemu nerozumíme nebo nás něco zaujalo. Protože si chceme doplnit chybějící informace, pátráme po odpovědích, které zaplní naše informační vakuum. Zdravá zvědavost je aktivní. Existuje však i jiná podoba zvědavosti, kdy člověk bez jasného cíle přeskakuje od jednoho podnětu k druhému a konzumuje informace, které mu někdo jiný předkládá. Sociální sítě jsou pro takové chování ideálním prostředím. Neustále nabízejí nové příběhy, názory, události a zajímavosti. Člověk má pocit, že se dozvídá stále něco nového, ale často si z tohoto množství informací neodnáší skutečné poznání. Jeho pozornost se pouze přesouvá od jednoho tématu k druhému. Zájem je podle mého názoru něco hlubšího. Předpokládá, že si člověk svobodně zvolí předmět svého zájmu a rozhodne se věnovat mu čas a pozornost. Následuje hledání zdrojů umožňují vhled, poznávání jednotlivých aspektů objektu našeho zájmu, porovnávání informací a posuzování souvislostí. Zájem vyžaduje určitou míru disciplíny, trpělivosti a poctivého přístupu. Často také ochotu připustit, že naše původní představa nemusí být vždy správná. Teprve skutečný zájem nám umožňuje překročit hranici pouhého získávání informací a začít vytvářet vlastní porozumění. V době, kdy nám technologie dokážou nabídnout téměř neomezené množství informací, bychom si proto měli chránit nejen svou pozornost, ale především schopnost rozhodovat o tom, čemu ji věnujeme. Možná bychom se měli sami sebe občas zeptat: jsme ještě zvědaví na svět kolem sebe, nebo už jen konzumujeme to, co nám někdo jiný vybral?

O jednom neblahém výročí

Před čtvrtstoletím teroristé zničili budovy WTC v New Yorku. Pamětníci si dnes znovu připomínají své tehdejší pocity a obrovské celoamerické národní sjednocení. Pokud si dobře vzpomínám, bylo tehdy zcela jasné, že svět, který jsme znali a který byl hodnotově vcelku neměnný, se rázem změnil. Nepřítel se náhle zjevil a ukázal svou nekompromisní a krutou tvář. Druhou výslednicí byla samotná změna ve vnitřním nastavení Ameriky. Vzpomínám si, že před útokem na newyorská Dvojčata byli Američané obecně velmi vstřícní k cizincům. Má vlastní zkušenost je taková, že jako cizinec jsem byl při svých pobytech v USA považován za atraktivní kuriozitu. Ptávali se mě, odkud jsem, jak se mi v Americe líbí, a pomáhali, když bylo třeba. Mám však pocit, že se v průběhu let změnil i vztah části americké společnosti k cizincům a okolnímu světu. Z někdejší otevřenosti jako by postupně přibývala opatrnost, obavy a potřeba chránit se před tím, co přichází zvenčí. Změnila se nejen procedurální pravidla kontroly návštěvníků, ale podle mého vnímání i míra otevřenosti ve veřejném prostoru a pohled na hodnoty, jako jsou svoboda, respekt k ostatním zemím a důvěra v okolní svět. Strach však může být nebezpečný i jinak. Pokud mu dovolíme, aby dlouhodobě určoval naše rozhodování, můžeme postupně začít opouštět hodnoty, které jsme původně chtěli právě před jeho důsledky chránit. Po pětadvaceti letech proto možná není nejdůležitější připomínat si pouze to, co se 11. září stalo. Měli bychom si připomínat také to, v co jsme tehdy věřili.

O novém pohledu na finanční řízení

Finanční řízení podniků se léty drží neměnné tradice, která je daná požadovanými úředními výkazy podle zákona. V nich se sice zobrazují povinné finanční informace,ale podle mne je to málo. Podle mého názoru je jedna věc splňovat svou zákonnou povinnost a druhou věcí je pracovat se všemi informacemi potřebnými pro opravdové finanční řízení. Nemám na mysli okamžitou znalost znalost celkového objemu vystavených faktur, zinkasovaných pohledávek, hodnotu skladových zásob a jiných prvků finanční abecedy. To jsou věci běžně dostupné z moderních informačních systémů. Chtěl bych, aby finanční řízení nějakým způsobem reagovalo taské na nefinanční data, které jsou podstatná a ovlivňují realizované výstupy. Mám na mysli například spolupráce s aktuálními a potencionálními dodavateli, rozšiřování produktového portfolia na základě aktuálně zjištěné demand supply, možná rizika geopolitického charakteru a možné přizpůsobení výroby osobním preferencím konkrétnch zákazníků. Finanční řízení nemůže být jen matematickou výslednicí finančních údajů, ale mělo by obsahovat i širokou paletu kvantifikovaných informací, které by se zaměřovaly na budoucnost a nikoliv na minulost. Chci tím říci, že moderní řízení ekonomických zdrojů podniku by se mělo v budoucnu začít podobat mechanismům, které dnes ovlivňují cenu akcií na NASDAQ. Cenu akcií ovlivňuje směs očekávání, finančních výsledků a potenciálu budoucího rozvoje, struktura zákazníků a mnoho dalších věcí. Profesní fundamenty finannčího řízení jistojistě nikam nezmizí, ale měly by se obohacovat o často neměřitelné prvky, které mají vliv na to za co a proč lidé směňujéí své peníze za reálné ekonomické statky. S dnešními možnostmi evidovat a vyhodnocovat tržní prostředí a související vlivy na půdoporysu daného samostaného ekonomického celku by to neměl být příliš velký problém. Takové změna profesního paradigmatu by mohla být největší revolucí ve finančním řízení za posledních sto let.Budoucnost finančního řízení není ve stále dokonalejší evidence minulosti, ale ve schopnosti včas rozpoznat a kvantifikovat faktory, které budou ovlivňovat budoucí ekonomický výsledek.

O uspořádání světa

Jsou knihy, ke kterým se vyplatí vracet. Pro mne mezi ně patří Uspořádání světa Henryho Kissingera. Když kniha vyšla, četl jsem ji jako analýzu mezinárodních vztahů. Dnes ji čtu především jako knihu o způsobu přemýšlení a schopnosti uvažovat v dlouhém časovém horizontu. Žijeme ve světě okamžitých informací, rychlých komentářů a jednoduchých odpovědí. Každý den jsme vystaveni stovkám názorů, které nás vybízejí k okamžitému hodnocení. Přitom právě strategické myšlení vyžaduje ochotu dívat se dál než za horizont příštího týdne. Kissinger připomíná, že stabilní svět nevzniká náhodou. Je výsledkem dlouhodobého úsilí, diplomacie, respektu k pravidlům a odpovědnosti těch, kteří rozhodují. Bez schopnosti přemýšlet v souvislostech nelze vytvářet stabilní budoucnost. Tato úvaha však neplatí jen pro státníky. Platí stejně pro podnikatele, manažery i každého z nás. Kvalita našich rozhodnutí není dána tím, jak rychle odpovíme, ale jak dobře rozumíme souvislostem. V době, kdy je stále snazší převzít cizí názor, je schopnost samostatně přemýšlet jednou z nejcennějších konkurenčních výhod. A možná nejen v podnikání, ale i v životě.

O optimismu v čase globálního napětí

Současná geopolitická situace může snadno vyvolat dojem, že svět směřuje k trvalé nestabilitě. Konflikty, soupeření velmocí i ekonomické tlaky dominují veřejnému prostoru a posilují pocit nejistoty. Přesto to není celý obraz. Svět je dnes propojenější než kdykoli v historii. Obchod, technologie i informace vytvářejí síť, která sice není bez napětí, ale zároveň drží jednotlivé části systému v kontaktu. I mezi rivaly probíhá komunikace, výměna a vzájemná závislost, která často brání eskalaci. Krize navíc nikdy nebyly jen koncem období. Opakovaně se ukazuje, že jsou i začátkem nové fáze. Pod tlakem vznikají inovace, mění se pravidla a otevírají se směry, které dříve neexistovaly. Optimismus v takovém světě neznamená přehlížet rizika. Znamená chápat, že změna není výjimka, ale norma. A že schopnost přizpůsobit se je jednou z nejtrvalejších vlastností lidské civilizace. Pro všechny budoucí podnikatele je to zásadní zpráva, že svět se nebude zklidňovat. Největší hodnoty nevznikají v období jistoty, ale v období pohybu. A ten, kdo se naučí číst změnu ne jako hrozbu, ale jako prostor, získává výhodu, kterou nelze koupit ani napodobit. Optimismus tedy není přesvědčení, že vše bude snadné. Je to jistota, že lidská schopnost vytvářet nové cesty je silnější než jakákoli jednotlivá krize. A právě proto budoucnost, navzdory všem turbulencím, zůstává otevřená.

O nalezení nečekané radosti

Objevit radost z amatérského muzicírování je trochu jako znovu najít zapomenutou hračku z dětství. Nejde o dokonalost, potlesk ani velká pódia. Jde o ten moment, kdy se rozezní první tón a vy si uvědomíte, že hudba může patřit i vám. Když člověk oživí vlastními silami hudební nástroj, tak se začne dít něco zvláštního. Prsty možná občas zabloudí, rytmus se zakymácí, ale právě v té nedokonalosti se skrývá kouzlo okamžiku. Hudba přestává být něčím, co jen posloucháme, ale stává se něčím, co tvoříme. Amatérské muzicírování má jednu velkou výhodu a tou je svoboda. Možná zjistíme, že největší odměnou není dokonalý zvuk, harmonie nebo provedení. Tou odměnou je prostý pocit, že hudba vzniká právě teď. V těchto občasných chvílích skutečné tvorby se často skrývá kus životního štěstí.

Proč se světová ekonomika ve skutečnosti nehroutí

Pod dojmem posledních světových zpráv se může zdát, že světová ekonomika směřuje k obtížným časům. Komodity rostou, dluhopisy již nejsou tak bezpečnou kotvou proti výkyvům akciových trhů a ochota respektovat dříve platná pravidla mezinárodní spolupráce jsou slabší než dřív. Přesto nejsem zastáncem katastrofických scénářů. Domnívám se, že světové hospodářství i světová média fungují podle odlišných principů a motivací. Média potřebují prodávat své zprávy. A čím negativněji jsou ekonomické zprávy formulovány, tím větší pozornost přitahují. Lidé jsou z nějakého důvodu fascinováni špatnými zprávami – možná proto, že v nich hledají varování nebo potvrzení svých obav. Tento psychologický faktor přirozeně ovlivňuje způsob, jakým jsou ekonomické události prezentovány. Na druhé straně je světové hospodářství denně sledováno a analyzováno tisíci ekonomů, analytiků a institucí. Globální obchod se zbožím a službami pokračuje a funguje relativně stabilně i navzdory nedávným výrazným změnám v celních sazbách či geopolitickému napětí. Podle mého názoru není důvod očekávat náhlý a dramatický konec ekonomického systému, který tak důvěrně známe. Světový ekonomický řád se zatím nevyvíjí směrem k zásadní destabilizaci. Stále máme co jíst, za co nakupovat a čím platit. Dokonce ani autoritářské režimy nemají zásadní zájem na globálním ekonomickém rozvratu. I jejich představitelé a elity totiž využívají výhod moderního technologického a ekonomického systému. Budoucnost, kterou si dokážu představit, bude spíše ve znamení postupných změn. Pravděpodobně se promění fungování pracovního trhu, vzniknou nové profese a může dojít i k významným změnám ve vzdělávacím systému. Velké proměny čekají také sektor služeb, kde se budou stále více prosazovat komunikační aplikace využívající umělou inteligenci a postupně i humanoidní robotika. Svět se tedy rozhodně nehroutí. Spíše se proměňuje a jako mnohokrát v minulosti bude i tentokrát schopný přizpůsobit se novým podmínkám. Proto není důvod propadat defétismu.

Delegování odpovědnosti

Člověk se od ostatních tvorů odlišuje především schopností samostatně myslet a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Právě tato schopnost formovala a dosud formuje naši civilizaci. Dnes však vstupujeme do doby, kdy lze i myšlení snadno delegovat, protože umělá inteligence odpovídá rychle, navrhuje řešení, formuluje argumenty. Stačí položit otázku a odpověď přijde bez námahy, bez nejistoty, bez ticha, v němž by dozrávala vlastní úvaha. Technologie sama o sobě není hrozbou, ale rozhodující je, zda ji používáme k rozšíření svého vlastního rozumu, nebo místo něj. Kritický bod zlomu nastává ve chvíli, kdy přestaneme klást otázky a spokojíme se s cizími odpověďmi. Tam se rozhoduje o našem lidství.

Cena pravdy

Pravda nikdy nepřicházela snadno. Vyžaduje čas, soustředění a ochotu vystavit se pochybnostem. Často znamená opustit pohodlí vlastních jistot a připustit, že svět je složitější, než bychom si přáli. Dnes však žijeme v prostředí, které nám nabízí opak. Informace proudí bez námahy, tříděné podle našich preferencí. Algoritmy nám předkládají obsah, který potvrzuje to, co už si myslíme. Bez odporu. Bez nákladů. Bez vnitřního napětí. Jenže poznání bez námahy bývá jen potvrzením našich přání. Skutečné porozumění vzniká tam, kde jsme ochotni investovat pozornost, energii a někdy i vlastní komfort. Pravda zůstává náročná. Ne proto, že by byla skrytá, ale proto, že vyžaduje úsilí. A ochota toto úsilí podstoupit bude vždy vzácnější než samotné informace.

Co se můžeme naučit od Rolling Stones

Rolling Stones nás baví už přes šedesát let. Jejich koncerty nejsou jen písně, ale jsou explozí energie, radosti a vzájemného propojení s publikem. Každý pohyb, každý úsměv na pódiu dává jasně najevo, že hudba je jejich vášeň. A i po tolika letech nadšení zůstalo. Neposloucháme jen skladby, posloucháme radost. A právě to je lekce pro nás všechny. I my máme své „koncerty“ a jsou to pracovní dny, projekty, úkoly. Někdy jsou rutinní. Někdy nás kolegové rozčilují nebo nadřízení nejsou někdy zrovna zábavní. Přesto můžeme nechat radost proudit. A neztratit energii. A nepřestat se těšit z toho, co děláme. Není nutné být Rolling Stones, abychom cítili naplnění. Stačí být nadšení, vážit si svého díla a vidět v něm smysl. Každý úkol, který splníme s radostí, přispívá k něčemu většímu. Přinášejme energii, inspirujme ostatní, smějme se, radujme se. Svou prací můžeme šířit radost, než nás někdy nahradí umělá inteligence. Nečekejme na tedy výjimečné momenty, ale vytvářejme je každý den.