Ticho před bouří

Realita posledních dnů se mění a zdá se, že okolo opět číhá koronavirové nebezpečí. Podle toho, co píší světové agentury, tak se celý svět počíná potápět do nepřehledné krize, která bude mít mnoho průvodních jevů. Jednou z dobrých věcí doby je fenomén práce z domova, kdy moderní technologie umožňuje plnohodnotnou práci jako v kanceláři. Mám to štěstí, že patřím ke skupině lidí, kteří díky internetu a moderním komunikačním programům profesionálně nestrádají. Každý den komunikuji s kolegy a moje pracovní vytížení je snad větší než obvykle, protože práce tak nějak magicky přibylo. Tento tzv. home office nepochybně změní loayalitu zaměstnance k zaměstnavateli. Člověk sice přichází o možnost sociální interakce s kolegy, ale na druhé straně je to vykompenzováno jistou časovou úsporou díky eliminaci nutnosti dojíždět do kanceláře a vracet se zpět. Klade to jisté nároky na vůli, schopnost se přinutit k někdy plnění pracovních úkolů, když okolo je tolik domácích lákadel, ale to závisí na každém jednotlivci. A hlavně zaměstvatel se neptá kdy, protože jej na konci dne zajímá jen výsledek. Dalším z benefitů dneška je podle mého názoru vhodná chvíle k zavedení nové struktury školního vyučování. Díky tomu, že žáci mají k dispozici o mnoho informací více než dříve, tak je zcela přirozené očekávat, že budou studovat více a budou také více vědět. Je proto možno koncipovat moderní výuku tak, že škola stanoví povinný objem toho, co by měl ke každému předmětu student samostatně projít a sledovat. Co najde, zjistí nebo shkédne nad tuto povinnou mez bude jeho plus. Učitel by tak sice ztratil svou tradiční roli nositele informací, ale mohl se stát komunikativním průvodcem studentů při porovnání a vyhodnocování různých informačních zdrojů k danému tématu. Nemyslím, že díky tomu učebnice zaniknou, ale nebudou už pro studenty tím hlavním zdrojem poznání. Dnešní svět se informačně mění a tomu je třeba je přizpůsobit stávající školní systémy. Online vyučování se podle mě stane celosvětovým standardem. Jako poslední chci zmínit něco co soukromě nazývám znovuzrozením tradiční rodiny. V posledních desetiletích se samostatné žití mužů a žen stalo běžnou normou. Mimo práci lidé žili více méně v restauracích, klubech a diskotékách. Shromažďovali se, bavili se a prožívali jakési kolektivní vzrušení z toho být mnohohlavým davem. Individua se spolu seznamovala, setkávala a domů se odcházelo jen spát či převléknout šaty. Toto bylo fajn do té doby, než se díky koronaviru omezila svoboda pohybu a otevírací hodiny poskytovatelů veřejného stravování a zábavy. Tito sigles byli najednou nuceni zůstat ve svých povětšinou malých bytech, sami a bez možnosti žít obvyklým rytmem. A logicky se dostali do velmi nepříjemné situace, kdy si byli nuceni vystačit sami se sebou. To může každý vydržet do jisté doby, než jej samota začne velmi tížit. Proto si myslím, že po této nedávné zkušenosti si mnoho lidé uvědomilo, že je skvělé mít u sebe lidskou bytost a nikoliv jen elektronického avatara. Domnívám se, že tato zkušenost bude zamenat návrat k tradiční rodinné konstelaci jako malé organizační jednotce zajišťující komunikaci, haptiku a lidskou blízkost. Na druhé straně existují i nepříjemné jevy, které předpokládám. Jedná se o nutnou změnu tradičních businessových modelů, nalezení nového modelu průmyslové a obchodní spolupráce a také objevení způsobu udržení rozvoje v limitujících podmínkách koronavirové přítomnosti. Nemyslím si, že to bude snadné a bezbolestné. Očekávám společenské změny, napětí a pravděpodobně i nepříjemné ekonomické dopady do doby než bude znovunastolena ekonomicko-společenská rovnováha. Myslím, že úkolem příštích let bude pečlivá práce na odstranění disharmonie mezi výrobci a spotřebiteli, mezi poskytovateli služeb a jejich konzumenty. V tomto nám jistě pomůže uměla inteligence a propracovaný systém sledování potřeb zákazníků. Nebude to snadné o něco zjednodušit náš svět, ale musíme se o to pokusit. Teď je čas připravit se na různé eventuality a přestat přemýšlet ve starých intencích. Nové technologie, lidská invence a kreativita nás určitě nenechají na holičkách. Je ticho před bouří, která může přijít, ale nesmí nás odchýlit na naší společné cestě k propracovanému udržitelnému rozvoji a opravdu globální prosperitě.