O jednom neblahém výročí

Před čtvrtstoletím teroristé zničili budovy WTC v New Yorku. Pamětníci si dnes znovu připomínají své tehdejší pocity a obrovské celoamerické národní sjednocení. Pokud si dobře vzpomínám, bylo tehdy zcela jasné, že svět, který jsme znali a který byl hodnotově vcelku neměnný, se rázem změnil. Nepřítel se náhle zjevil a ukázal svou nekompromisní a krutou tvář. Druhou výslednicí byla samotná změna ve vnitřním nastavení Ameriky. Vzpomínám si, že před útokem na newyorská Dvojčata byli Američané obecně velmi vstřícní k cizincům. Má vlastní zkušenost je taková, že jako cizinec jsem byl při svých pobytech v USA považován za atraktivní kuriozitu. Ptávali se mě, odkud jsem, jak se mi v Americe líbí, a pomáhali, když bylo třeba. Mám však pocit, že se v průběhu let změnil i vztah části americké společnosti k cizincům a okolnímu světu. Z někdejší otevřenosti jako by postupně přibývala opatrnost, obavy a potřeba chránit se před tím, co přichází zvenčí. Změnila se nejen procedurální pravidla kontroly návštěvníků, ale podle mého vnímání i míra otevřenosti ve veřejném prostoru a pohled na hodnoty, jako jsou svoboda, respekt k ostatním zemím a důvěra v okolní svět. Strach však může být nebezpečný i jinak. Pokud mu dovolíme, aby dlouhodobě určoval naše rozhodování, můžeme postupně začít opouštět hodnoty, které jsme původně chtěli právě před jeho důsledky chránit. Po pětadvaceti letech proto možná není nejdůležitější připomínat si pouze to, co se 11. září stalo. Měli bychom si připomínat také to, v co jsme tehdy věřili.