Běh před lavinou

V poslední době vnímám mnoho zpráv, které se týkají ekonomického, sociálního a demografického vývoje světa. Média nás každý den bombardují širokou škálou negativních zpráv. Rozumím tomu, že špatné zprávy jsou možná atraktivní pro jejich příjemce, ale soudím, že všeho moc škodí. Nejsem vůbec ochoten propadnout defétismu a představě, že svět jak jej známe, nabírá velmi negativní vývojový trend. Jsem spíše nakloněn věřit tomu, že pravda je jinde, než je nám všemožnými médii prezentována. Lidstvo od prvopočátků své existence prošlo mnoha problémy a svou schopností překonávat překážky přečkalo morové epidemie, všemožné konflikty a války včetně hospodářských potíží. Kdesi v podstatě naší existence je pravděpodobně ukryt tajemný šém, jehož pomocí máme jako lidstvo sílu přežít vichry změn a krupobití obtíží. Podle mého názoru, že je třeba se programově oddělit od rostoucího tlaku negativismu a zmaru. Je nutno si vystavit informační hráz, která umožní přečkat i tuto aktuální smršť negativních vjemů. Cítím, že pouze dobrovolné cílené odpojení od kontinuální konzumace veskrze negativních mediálních zpráv zaručí, že nás nepohltí ta nekonečná lavina špatných zpráv. To nepochybně přispívá k tomu, že lidé přestávají věřit, že dnešek má být lepší než včerejšek. Zkuste to také, ať máte spokojenější dny.

Jak si užít volno a zůstat efektivní

Prázdniny je krásná doba roku, kdy nás slunce zahřeje, pláže volají na dobrodružství a lenošení. My si konečně můžeme odpočinout od pracovního kolotoče. Může to znít kontroverzně, ale prázdniny mohou být zároveň i motorem produktivity. Nechte své pracovní e-maily a zprávy v klidu. Vytvořte si digitální detox a zaměřte se na kvalitní čas strávený s rodinou, přáteli a odpočinkem. Prázdniny jsou ideální čas na vytvoření jasného oddělení mezi prací a osobním životem v naší mysli. Stanovte si realistické časové rámce pro práci a odpočinek. Při odpočinku se mohou zrodit nové myšlenky a nápady. Využijte volný čas na kreativní obnovu a zaměřte se na projekty, na které během běžného pracovního shonu nebyl čas. Procházky, sportovní aktivity a relaxace v přírodě nejenže podpoří fyzické zdraví, ale také posílí duševní pohodu. Prázdniny jsou ideální pro objevování nových kultur, tradic a zážitků. Co kdybyste se nechali inspirovat tím, co vidíte a zažíváte, a následně to aplikovali do své pracovní kreativity? Před návratem si dejte čas na postupný přechod z prázdninového režimu do pracovního. Plánujte si první dny návratu tak, aby byly přiměřeně klidné a abyste se mohli postupně vrátit do pracovního tempa. Prázdniny a produktivita tedy nemusí být protichůdné pojmy. Jakékoli úsilí o spojení relaxace a pracovního nasazení vám může pomoci získat novou perspektivu, obnovit kreativitu a posílit vaši výkonnost. Místo toho, abyste považovali dovolenou za překážku produktivity, vnímejte ji jako klíčový prvek pro udržení rovnováhy mezi prací a osobním životem.

Cena času

Čas je nehmotná substance naší existence a prostupuje či provází nás životem. Lze řící, že čas plyne zcela nezávisle na našich tužbách či přáních a tak zkrátka kráčíme životem, který odměřujeme prožitým časem. Všichni víme, že jaro, léto, podzim a zima jsou čtyři roční období. Lze říci, že pouze díky našim osobním vzpomínkám odlišujeme třeba jaro roku 1975 od jara roku 1995. Ale na rozdíl od našich životů stromy na jaře kvetou, ovoce zraje v létě a listy opádavají každá rok na podzim. Protože příroda čas neměří jako my a tudíž je jí jedno zda je ŕok 1975 či 1995. Každý člověk má ve specifických obdobích svého života jiné potřeby, jiné prority a jiné starosti či radosti. Nejprve chodíme do školy, pak studujeme a následují první roky profesionální činnosti. V tomto období často měníme rodinný stav, bydliště a majetkové poměry. Následuje další období života, kdy se věnujeme serióznějším pracovním úkolům, výchově potomstva, sdílení znalostí a nakonec i svým koníčkům. Naše životní spokojenost a radost někdy pramení z toho, že si můžeme dopřát splnit si své sny a přání protože cítíme, že je k tomu ten správný čas. Ale co je to ten správný čas? Správný čas je ten, kdy jsme konečněc poznali, co nám dělá radost a začneme to napříště cíleně vyhledávat. Začneme velmi diferencovat možnosti trávení času. Důsledek může být i to, že dáme přednost radosti před povinností a spokojenosti před další výdělečnou činností. Dalším stádiem hledání radosti ze života je znovuobjevení slov. Na počátcích našich živostních cest byl náš verbální slovník velmi jednoduchý. Postupem jsme se učili nová a nová a nová slova. Díky této intelektuální výbavě koncipujeme nejrůznější pojednání, vydáváme pokyny svým spolupracovníkům a obšírněji a obšírněji komunikujeme o věcech běžných i neběžných. Jsme opojeni silou slov a víme, že správná slova v dostatečném množství mohou rozhodnout o úspěchu a prohře, o obdivu či nenávisti či o spokojenosti a neštěstí druhých. Pak se najednou začneme se slovy mazlit a trpělivě vyhledávat ta správná slova pro správné účely. Najednou jde o přesné pojmy a definice toho, co chceme druhým sdělit. Neméně důležitá je chuť a schopnost komunikovat. Čas okolo nás odpočitává nové minuty, dny, týdny, měsíce a roky. A my v tom zdánlivě nekonečném sledu dní si začneme poprvé uvědomovat běh času jako veličinu, která ubývá a tak začneme přemýšlet jak budeme trávit čas a s kým. Kdysi nás třeba uchvacovaly oči dívek a jejich tělesné půvaby. I když to se nám pochopitelně stále líbí, tak nás najednou začne zajímat i to, jak tyto krásné dívky mluví a hlavně o čem. A najednou máme jasno a chceme trávit příjemný čas rozhovory a povídáním s lidmi, kteří jsou s námi v jakési intelektuální shodě. Neříkám pochopitelně nic nového. Tento text je pokus o sdělení poznání. O tom, že i s časem je třeba obezřetně nakládat. Jeho cena se zvyšuje s naším biologickým věkem a je proto potřeba si dávat pozor na to, jak jej utrácíme. A s kým. Podle mého názoru jde hlavně o to, že v jisté fázi života by se náš pohled na něj měl jakoby rozšiřovat. Pokusme se zvětšovat okruh svých zájmů, okruh svých fyzických a duševních požitků, svých nejrůznějších zkušeností a podobně smýšlejících přátel. Cena času je v tom, že si uvědomujeme jeho plynutí a protože se jedná o opravdu nerecyklovatelnou komoditu, tak je třeba si jej začít opravdu cenit. Je třeba je každý den ptát sám sebe, zda jsem prožil den s radostí či bez ní. Den bez radosti nemá cenu a je v podstatě ztracen. Snažme se plnit své dny radostmi, protože to je ten klíč ke životní spokojenosti. Osobně věřím, že budeme-li každý den hledat radost, tak ji budeme i nalézat. Přejme si, ať je nám vyměřen dostatečně dlouhý čas k této bohulibé činnosti.

Co s umělou inteligencí

V poslední době zpravodajství přímo přetékají zprávami o umělé inteligenci neboli AI. Tyto zprávy jsou buď nadšené nebo naopak varovné. Tento nejnovější vynález na poli neurolingvistického učení a sémantických modelů je nahlížen jako velký pomocník, který může ještě více zrychlit náš pracovní život. IT optimisté věří, že díky umělé inteligenci budeme snadněji analyzovat data, připravovat powerpointové prezentace a pracovat s textem. Všechna kancelářská práce, kde až do této doby vyžadovala intelektuální námahu bude pomocí AI snadnější. Lze tomu ale doopravdy věřit? Podle mého názoru se jedná o zdánlivě snadnou cestu k postupnému omezování kreativity a používání vlastních duševních kapacit. Vždy jsem si představoval umělou inteligenci jako něco, co se nám bude dívat přes rameno a ve vhodných chvílích radit a pomáhat. Po shlédnutí několika prezentačních videí o tom, co moderní produkty jako Co-Pilot dokáží mám spíše dojem, že lidé jsou ti, co se umělé inteligenci musí dívat přes rameno. Na druhé straně IT pesimisté vidí postupný nástup umělé inteligence jako soumrak mnoha běžných kancelářských činností. Toto pokládám za přehnaný pohled. Podobně jako nástup ATM v bankovnictví přinesl posun z původních rolí bankovních pokladníků k rolím bankovních produktových specialistů, tak očekávám podobný vývoj i v těchto údajně ohrožených kancelářských profesích. Domnívám se, že v blízké budoucnosti vzniknou nové profese ve velmi specifických oblastech, které ještě nejsou pevně definovány. Mám za to, že nástup umělé inteligence není nic jiného než další vývojový stupeň automatizace a postupného prorůstání lidského poznání do nejmodernějšího technologického prostředí. Je to jen něco, co se několika vědcům a IT specialistům podařilo dovést téměř do dokonalosti. A určitě to není hrozba, které bychm se mohli velmi obávat. Stále jsem přesvědčen o tom, že tak jako robotika nezrušila manuální profese, tak ani umělá inteligence nevykoření běžnou kancelářskou práci. Možná ji velmi usnadní, ale samotná kancelářská práce nezmizí. Soudím, že tomu tak nebude, protože umělá inteligence zpracovává dostupná data a staví z nich odpovědi o kterých se na základě nastavených principů pouze domnívá, že jsou správné. Tyto odpovědi jsou založeny na jistých předpokladech a mechanické nápodobě lidského uvažování. Soudím, že lidský mozek nelze zcela napodobit, protože to by se díky evoluci jistě podařilo i u jiného živočišného druhu. Co tedy s umělou inteligencí neboli AI? Možná je třeba ji začít respektovat, ale nebrat ji jako jedinou odpověď na naše problémy. Je to jen pomocník, nikoliv pán. V této chvíli je na zeměkouli mnoho několik miliard lidé bez přístupu k moderním technologiím. Tito lidé jsou nuceni v každodením boji o přežití spoléhat na vlastní schopnosti a nikoliv na IT technologie. Nebuďme tedy fatalisty a napodobme je. Napodobme je v kreativitě, v samostatném myšlení a ve schopnosti překonávat překážky. To jsou atributy člověka, které nemůže umělá inteligence napodobit. Zatím.

Pokrytectví

Občas se bohužel setkáváme i s tímto jevem. Pokrytectví je v podstatě přetvářka, které má maskovat náš postoj k nějaké situaci. Kdykoliv se s ní setkáváme, tak obvykle tuto zkušenost provází pachuť a velká vnitřní nespokojenost. Naše moderní společnost je často pokrytecká. Z historie víme, že pokrytecké propagandistické řeči měly zakrýt nedobrovolné podrobení jedné země druhou zemí, pokrytecké představení ekologického konceptu budoucí lidmi na konferenci na kterou její účastníci přiletěli soukromými dopravními letadly nebo pokrytecká snaha ignorovat talent mezi netalentovanými. Pokrytectví je stará maska, ale neměli bychom pokračovat v jejím nasazování. Pod maskou lze předstírat, ale jen malou chvilku. President Roosevel kdysi řekl, že opakováním lži ji nepřeměníme v pravdu a tak lze analogicky předpokládat, že vynecháním pokrytectví budeme svobodnější. Největšími hříchy dnešní doby je sebestřednost, kterou nazýváme samostatností, arogance, kterou považujeme za sílu a pokrytectví o kterém předstíráme, že vlastně neexistuje. Ve světě mezinárodního businessu často vidíme, že některé skutečnosti pokrytecky omlouváme, jakoby nevidíme, jakoby si udržujeme iluzi, že vše poroste do nebe a voda bude hořet. Je to špatné a dlouhobé perspektivě se to nevyplatí zastáncům tohoto postoje. Myslím, že budoucí svět bude netolerovat pokrytectví, protože je v podstatě náročné a neekonomické. Naše budoucnot bude založena na větším důrazu na vyváženost mezi spotřebou a výsledkem. Daleko víc budeme opatrnější s kým, za jakých podmínek a proč budeme s nějakým subjektem spolupracovat. Díky existenci nesčetných komunikačních vláken se tak případné pokrytecké chování snadno identifikuje a oznámí celému světu. To by mohla být cesta řešení, protože nikdo nebude chtít nosit znamení pokrytce, když se to jaksi nesluší. Je to energeticky a morálně náročné. Pokrytectví je postoj, který bychom měli nechat historii a do budoucnosti pokračovat bez této vlastnosti. Je to věc, bez které se jistě pohodlně obejdeme.

Směřování k nezávislosti

Dnes je den, kdy Spojené státy americké slaví svůj den nezávislosti na Spojeném království Velké Británie a Severního Irska.Tehdy to byl nepochybně odvážný čin se nejprve vzepřít povinnosti odvádět daň z čaje někam daleko za moře, potom projít válkou s intervenční bristkou armádou a slavně zvítězit. Nakonec ustanovit vlastní samostatnou republiku s ústavou plnou demokratických principů. Od té doby uplynulo mnoho času a mne dnes napadá, že bychom se měli sami sebe někdy ptát, jak moc jsme informačně nezávislí. Zda opravdu musíme vnímat vše, co je nám předkládámo médii, zda si ještě můžeme dovolit volit tu nejlepší volbu a zda náhodou nejsme poslušnými napodobovateli cizích myšlenkových směrů. Svět zpravodajství je business a informace se staly komoditou. Je také pravdou, že někdo za nás rozhoduje, co bude zveřejněno ve zprávách dnes a co až pozítří. Právě tyto síly formují myšlenkový svět mediálního konzumenta. Zkusme se pokusit být o trochu víc nezávislými. Zkusme se vzepřít a pozorně hlídat čemu v každodenní mediální smršti popřejeme svou pozornost, protože nejcennějším aktivem života je čas. Nelze být nezavislým na čase našeho života, ale lze s ním lépe hospodařit. Proto dejme přednost vlastnímu názoru, před přejatou mediální zkratkou. Zkoumejme sami vlastním mozkem, co je nebo není výhodné bez asistence mnohdy zavádějící mediální propagandy. Tento text nenabádá k igroranci zpravodajství a médií, ale k pečlivějšímu výběru. A právě schopnost vybírat si vede k nezávislému názoru, tím i k nezávislému poznání a nakonec i spokojenějšímu životu. Nikdo rozumný se přece nenechává někým vláčet někam v situaci, kdy může svobodně jít vlastní cestou. Zkusme se začít zamýšlet, jak být v oblasti konzumování informací a cizích názorů nezávislejšími každý den. Jednou to může přinést hodnoty, které nás potěší.

Co pohání svět

Tuto otázku lze zkoumat z mnoha sociologických a ekonomických perspertiv. Já se dnes pokusím ji pojmout ze svého hlediska. Svět je neuspořádané množství miliónů lidských interakcí, miliard vzájemně provázaných a neprovázaných dat a jevů. Svět je zkrátka místo, kam si každý jedinec promítá svou představu o štěstí a spokojenosti. Protože nikdo nežije na světě sám, je třeba v tomto snažení brát do úvahy i přání či preference ostatních lidí. Zkrátka si myslím, že svět je poháněn lidskou dravostí, schopností přetvářet, vymýšlet, navrhovat, improvizovat a uspořádávat. Snahy všech moderních manažerských stylů byly od třicátých let do dneška zaměřeny na lepší organizaci, vyšší efektivitu a výnosnost. Jde o to, kam nás tyto snahy, které trvaly po desetiletí dostaly. Dnes žijeme na planetě, která je opět geopoliticky rozdělena, kde zájmy globálních firem jsou často nadřazovány zájmům národním a kde se málo dbá o lidskou spokojenost a štěstí. Myslím, že lidé brzy přijdou na to, že nový model iPhonu jim štěstí nezaručí a tak se začnou zajímat o to, co dělá svět zajímavým a krásným. Při své nedávně zahraniční cestě jsem se přesvedčil, že regionální či územní soběstatčnost má svou nezpochybnitelnou hodnotu. Díky tomu se obyvatelé těchto území nemusí na silnicích setkávat se všude jinde přítomnými kamionovou dopravou, mají tudíž možnost lépe vychutnávat krajinu okolo silnic bez nebezpečí a dokonce mohou být hrdi na produkty specifické pro danou oblast. Potravinová soběstatčnost znamená i to, že lidé podporují místní pěstitele, pekaře, řezníky a provozovatele restaurací nabízející místní pochutiny. Tento geograficky ohraničený svět je poháněn snahou o samostatnost. K tomu je třeba přičíst i nezpochybnitelní finanční efekty spojené s kupní silou a místnimi daněmi, které se nepřerozdělují. Co tedy pohání svět dnešních dnů? Podle mého názoru doba, kdy korporátní zisk byl jedinou vzývanou hodnotou podnikatelského chování již pomalu odchází. Svět zítřka se možná bude při svém hodnocení komerčního úspěchu zajímat o neekonomické parametry. Jak jsou lidé spokojeni s přínosy firmy pro region kde působí, kolik jejich zisků bylo investováno do zkrášlení parků, sadů a lesů. Domnívám se, že lidé budou pořád chtít po práci trávit čas v kvalitním, zdravém a estetickém prostředí. Svět bude v budoucnu dozajistě oceňovat lidi, kteří budou systematicky budovat soulad, harmonii a korektní obchodní vztahy. Hra zvaná business se nebude hrát o to, kdo bude poražený, ale o tom, aby se všichni cítili vítězi. Svět se nám v poslední době smrskl více než by nám bylo milé a je třeba, abychom si uvědomili, že návrat do dynamických předcovidových časů, kdy se zdálo, že voda může hořet, nebude možný. Svět dneška pohání spousta parametrů, které známe, ale některé z nich možná brzy nebudou platit. Náš pohled na cestování, velkou šíři produktů z různých částí světa a potřebu jejich každodenní dostupnosti se pravděpodobně změní. Svět budoucnosti možná nebude tak materiálně plný, ale bude o něco klidnější, ladnější a přátelštější. Ostrá konkurence bude nahrazována spoluprací, výkonnost a efektivita bude podrobována prizmatu otázky, zda se to vůbec vyplatí. K tomu je možno přičíst vliv budoucího personalizovaného marketingu a analytické výhody umělé inteligence. Domnívám se, že právě díky umělé inteligenci se budoucí svět stane spotřebně a výrobně racionálnějším. Svět pohání hlavně lidská aktivita, invence a schopnost se přizpůsobovat. Po velkých továrnách minulosti zůstaly milióny výrobků z nichž mnohé jsou na skládkách celého světa. Masová produkce a nadprodukce byla dozajista snahou o dostupnost zboží každému, kdykoliv a pořád. Dnešní výrobní cykly mají daleko menší počty výrobků, výrobci přesně vědí pro koho vyrábějí a současná logistika se postará o to, aby cesta ke konečnému zákazníkovi byla ta optimální. Svět zítřka bude více zaměřen na interakci, spolupráci a soulad. Bude to jiný svět, ale bude poháněn jinými touhami, jinými zákonitostmi a jinými principy fungování. Otázka co pohání svět nabízí mnoho odpovědí. Hlavně jde o to se nad tímto problémem zamýšlet. Spolu s ostatními a nikoliv jen sami.

Co je možná před námi

V posledních dnech se zabývám myšlenkami o obecných přínosech změn v kontextu velkých všeho, čím jsme si všichni nedávno prošli. Koronavirová epidemie otřásla základy mnoha pravd a zvyklostí, kterým jsme po dlouhá léta věřili, jako neměnným kánonům moderní doby. Nevratnými změnami prošly obchodní modely mnoha podnikatelských subjektů, způsob práce z domova se stal novým standardem a křehká hranice mezi osobním a pracovním životem se ještě více umenšila. Toto jsou všechno věci viditelné a rozpoznatelné, protože jsou součástí našich profesionálních životů. To co ještě není vidět a co se možná projeví v budoucnosti je oblast psychických poruch, důsledky dlouhodobého stresu z osamělosti, strachu z neviditelého viru COVID 19 a jeho mnohých variant. To se týká i porušení lidské pospolitosti, kdy si lidé pomalu odvykli se setkávat, sdílet osobně své dojmy a mluvit spolu bez technologických pomůcek naší doby. Díky dlouhodobé nucené izolaci a strachu z vycházení se dozajistě zvýší počet pacientů s nejrůznějšími pozdě diagnostikovanými poruchami, protože byly v podstatě zanedbány principy pravidelných kontrolních zdravotních prohlídek. Podle mého názoru tyto vlivy budou mít dlouhodobý dopad i v situaci, kdy COVID 19 nebude takovým strašákem jako dnes. Lidé nejrůznějších věků si jaksi odvykli společenskému styku a takzvaně normálnímu životu. V to lze počítat návštěvy divadel, koncertů, uměleckých výstav a ostatních věcí. K těmto zážitkům nepochybně patří a vždy patřilo o debatovaní o shlédnutém. A zde vidím počátky problému. Poslední léta ukázala, že umíme efektivně žít a pracovat v omezených podmínkách svých domácích kanceláří. Zvykli jsme si neukončovat svou práci podle odpoledních hodin, ale v době kdy je tato práce opravdu hotova. Protože většína z nás trpí falešnou představou, že přece o nic nejde, protože jsme vlastně pořád doma, tak je to špatně. Tím, že záměrně vytlačujeme prvek časové hranice mezi prací a domovem, tak jsme v podstatě pořád v práci. Z tohoto důvodu většina z nás nemá čas na ostatní prvky života, které nám pandemie vzala. Mnoho z nás se stalo vysoce efektivními pracovníky, kteří zvládají dvakrát či třikrát více úkolů než tomu bylo v roce 2019. Je to možné za cenu, že něco jiného jsme odebrali ze svých životů. My již nežijeme jako lidé, ale jako zaměstnanci po 24 hodin denně. Z toho mají zisk naši zaměstnavatelé, ale my tohoto životnímu stylu budeme možná jednou litovat. Mým cílem není kritizovat možnost práce z domova. Mým cílem je napsat, že všeho moc škodí. Za chvíli tu bude nové jaro. Zkusme jen prožít, tak jak se má a odtrhnout zrak od obrazovek a displejů našich technologických pomocníčků, kteří se znenadání staly pány našeho času. Zkusme myslet na to co dělá život životem. Domnívám se, že koronavirus bude ještě nadlouho součástí našich životů jako rýma. Byla by ale velká škoda, kdybychom se díky přehnaným obavám stali pouhými pracujícími roboty a přestali být lidmi. Ekonomové znají tzv. efekt západky. To je společenský jev, při kterém se docílí takových sociálních, technologických změn, že není myslitelný návrat ke starým návykům. Kdysi lidé rozdělávali oheň křesáním. Vynález zápalek vymýtil křesadla a dnes skoro nikdo takto oheň nezapaluje. Ze společenského pohledu jsme nyní v poloze těsně před zaklaputím nové západky. Věřím, že do budoucna musíme počítat s nutnými změnami v pracovním právu, ve způsobu týmové práce a novými standardy v komunikaci. To co bylo před časem prezentováno jako benefit se stane běžnou věcí a naopak. Nepochybně budou kodifikovány nové právní a praktické úpravy pro kombinaci práce a mimopracovního života na základě našich nově nabytých zkušeností. Využijme nové jaro k tomu, že vystoupíme ze svých domácích kanceláří a budeme žít. Stále si myslím, že je to zapotřebí. A hlavně nezanedbávejte dál preventivní zdravotní prohlídky.

Jak podpořit gastro ekonomiku

V posledních týdnech se pandemická situace v naší zemi zlepšila. Jedním z důležitých atributů byla změna vládních nařízení, která umožní opětovný provoz mimo jiné i restauracím a hotelům. Na jedné straně tu máme nedočkavé potencionální klienty a na straně druhé množinu zařízení, která po mnoha měsících neprovozu opět přivítají klienty. Myslím, že je to velmi dobře. Nesmí však dojít k tomu, že ceny služeb porostou, aby byl vykompenzován výpadel příjmu po dobu koronavirové krize. Je to pro mnohé podnikatele asi lákavá myšlenka, ale přinesla by velmi pravděpodobně jen krátkodobý užitek. Lepší bude, když se znovuotevřené služby pokusí obnovit loajalitu svých bývalých klientů nabídkou lepších služeb. Domnívám se, že po dobu nečinnosti mnoho provozoven restaurací a hotelů vytvořily nový koncept svého podnikání. Věřím, že se zamysleli nejen nad novými jídelníčky, ale i nad způsobem, jak své služby nabízet a propagovat. Minulé měsíce nás utvrdily v tom, že všechno lze dělat jinat. I to nejobyčejnější podnikání lze svým způsobem oživit, zlepšit a zmodernizovat. Lze zapojit systémy na základě osobního doporučení, inovované věrnostní systémy či oprášit polozapomenutý koncept 2 za 1. Tento motivační systém byl před lety populární v jihoevropských turistických destinacích. Základem tohoto konceptu bylo garantování poskytnutí jídel či hotelového ubytování pro dva za cenu jednoho. Podle mého názoru to fungovalo, protože klient měl pocit, že ušetřil a podnikatel měl menší zisk, ale měl jej. Kdyby se tento koncept začal masivně propagovat a používat na základě regionálních pravidel, tak by to umožnilo restauracím a hotelům oživit poptávku. Lidé si totiž zvykli necestovat, vařit si doma a obejít se bez mnoha věcí, které byly běžné v roce 2019. Novodobý koncept českého gastro-hotelového trhu je vylákat potencionální klienty z jejich domácího zápecí a motivovat je nějak odjet, něco poznat a zažít. Naše země nabízí mnoho krás a je třeba toho teď využít, než se lidé raději než na Šumavu vydají do Itálie či Francie. Mnoho místních hotelových a restauračních zařízení může pomocí konceptu 2 za 1 získat. Jde o to, že při vhodné kombinaci ubytovacích kapacit, restauračních služeb a doplňokých zážitků lze mnoho získat. V mnoha odvětvích služeb se užívá RPU neboli Revenue Per User. Když kupříkladu telefonní společnost nabízí oddělené datové a hlasové tarify, tak má velmi dobře spočítáno, že se jí to vyplatí. Převedeme-li tento model do jiného prostředí, tak uvidíme možnosti v oblastech snídaňových menu, kavárenských služeb, speciálních restauračních menu a výhodnějších tafifů místních turistických atrakcí. Jinými slovy přišedší návštěvník v destinaci se bude cítit polichocen místní "výhodnou" nabídkou a nebude detailně přepočítávat co utratí. Nalákán na model 2 za 1 sice může opticky ušetřit, ale ve skutečnosti to bude jinak. Domnívám se, že tento koncept představuje "něco za něco". Dnes nejde o to vyhrát první bitvu na pokoronavirovém poli, ale opět být lákavou a mnohoslibnou destinací pro lidi, kteří skoro zapomněli, že i restaurace, výlety a zážitky jsou stále součástí života.

Novoroční úvaha

Je tu první den nového roku a já mám potřebu se zamyslet nad obrazem nejbližší budoucnosti. Nebudu psát o humanitě, podpoře a sounáležitosti. Budu psát o ekonomických změnách, které jsou na spadnutí. Loňský rok byl velmi ovlivněn pandemií koronaviru, který omezil, znemožnil a přerušil dlouhodobé obchodní zvyklosti. Ke všem regulatorním omezením, zákonným povinnostem a příslušným náležitostem obchodní výměny jsme dostali nového spoluhráče. Tento spoluhráč způsobil nejen odchod mnoha zaměstnanců z kanceláří do domácích pracoven, novou vlnu zájmu o využívání komunikačních technologií a významný vliv důvery v zaměstnance, kteří nadále plnili skvěle ve velké většině případů své pracovní povinnosti. Manažerská literatura kdysi definovala dva základní typy vedoucích pracovníků a to typ X a Y. Zastánci vedení lidí typu X byli charakterističtí svou neúnavnou snahou o detailní sledování, určování a kontrolování všech pracovních aktivit svých podřízených. Tito vedoucí spoléhali výhradně na své schopnosti, úsudek a v podstatě nepotřebovali spolupracovníky, ale neodmlouvající roboty, kteří plnili jejich zadání. Naproti tomu manažeři typu Y věřili, že když se podřízení seznámí se zadáním pracovních úkolů, tak sami připraví, naplánují a provedou příslušné kroky bez toho, aby je někdo musel sledovat a kontrolovat. Zkrátka podřízení byli odpovědni za splnění úkolu a měli zajistit očekávaný výsledek. Konzultace a odborná pomoc ze strany vedoucího byla pochopitelně vždy k dispozici. Právě vedoucí typu Y se stali v době koronaviru nepopiratelnými vítězi, protože spousta firem byla díky samostatně pracujícím týmům schopna dokončit projekty, vyvinout požadovaná řešení, vytvořit finanční reporty a naplánovat rozpočty na rok 2021 bez větších obtíží. První a neoddikutovatelnou změnou je, že lidé jsou schopni pracovat stejně efektivně doma jako na pracovišti. Každé odvětví či segment průmyslových či obchodních aktivit si za dlouhá léta své existence vypracovalo přesné postupy jak zvládat nároky svých zákazníků a obchodních partnerů. Hřiště na kterém se hrála hra zvaná business bylo jasně nalajnové. Najednou přišla pandemie a mnoho odvětví vyvinulo nové a mnohdy rychlejší metody sdílení informací, dokumentů a řešení průběžných potíží. To svědčí o kreativitě, nadšení a opravdovém fandovství. Je sice hezké věci postupně vylepšovat a najednou tu byla nutnost udělat něco ze dne na den naprosto jinak aby vše fungovalo v nových podmínkách. To se globálně povedlo, protože nečelíme přerušení finančích služeb, dodávek zboží, potravin, elektrické energie a pitné vody. Logistika, plánování a řízení v reálném čase je novým fenoménem. Druhá změna může být charakterizována jako zlepšení stávajících služeb. To ale podle mého názoru není všechno. Nový rok před nás postaví potřebu přeměny obchodních modelů v nové realitě. Bude třeba vyřešit zapojení digitalizace, umělé inteligence pro nové metody řízení. Budeme se muset zamyslet nad tím, jak eliminovat neproduktivní části hodnotových řetězců. Budeme se muset zamyslet nad lepšími toky informací, jak vylepšit pracovní postupy, aby byly transparantnější a efektivnější. Nové dvacetiletí bude ve znamení hlubokých hospodářských přeměn. Příští léta budou symbiózou mezi lidským uvažováním a analýzou dat prováděnou umělou inteligencí. Budeme mít možnost rozhodovat na základě dalěko jemnějších parametrů, budeme organizovat hromadnou výrobu podle individuálních preferencí a budeme více a více vtahovat potencionální zákazníky do návrhů svých budoucích produktů a služeb. Vzniknou nové pohledy na řešení tradičních problémů a ku příkladu zemědělství bude vysoce automatizovaným odvětvím, které bude podporováno přesným zpracováním dat o aktuální zralosti plodin a zapojením dronů, které budou kontrolovat sklizeň úrody. Tradiční pohled na školství nebude platit. Online výuka bude běžným jevem a žáci budou mít možnost neomezené komunikace s učiteli pomocí nejrůznějších technologických platforem. Stejně tak se změní finančnictví a pojišťovnictví, když se banky a pojišťovny stanou pružnějšími ve vztahu ke svým klientům a jejich potřebám. Mám na mysli elektronické služby s okamžitou zpětnou vazbou ohledně získání úvěrů, nejrůznějších typů pojištění podle individuálního profilu a nejrůznější možnosti investování. Těším se na to, že tyto změny zvýší hodnotu vlastního názoru a omezí manipulaci. Těším se na to, že lidé budou více, ale lehčeji pracovat. Odstraní se rutinní a nezajímavé administrativní úkoly. Budeme tak mít více času se věnovat sami sobě, svým blízkým a potvrdíme myšlenku, že když budeme dělat co nás baví, tak to budeme dělat rádi a dobře.

Ticho před bouří

Realita posledních dnů se mění a zdá se, že okolo opět číhá koronavirové nebezpečí. Podle toho, co píší světové agentury, tak se celý svět počíná potápět do nepřehledné krize, která bude mít mnoho průvodních jevů. Jednou z dobrých věcí doby je fenomén práce z domova, kdy moderní technologie umožňuje plnohodnotnou práci jako v kanceláři. Mám to štěstí, že patřím ke skupině lidí, kteří díky internetu a moderním komunikačním programům profesionálně nestrádají. Každý den komunikuji s kolegy a moje pracovní vytížení je snad větší než obvykle, protože práce tak nějak magicky přibylo. Tento tzv. home office nepochybně změní loayalitu zaměstnance k zaměstnavateli. Člověk sice přichází o možnost sociální interakce s kolegy, ale na druhé straně je to vykompenzováno jistou časovou úsporou díky eliminaci nutnosti dojíždět do kanceláře a vracet se zpět. Klade to jisté nároky na vůli, schopnost se přinutit k někdy plnění pracovních úkolů, když okolo je tolik domácích lákadel, ale to závisí na každém jednotlivci. A hlavně zaměstvatel se neptá kdy, protože jej na konci dne zajímá jen výsledek. Dalším z benefitů dneška je podle mého názoru vhodná chvíle k zavedení nové struktury školního vyučování. Díky tomu, že žáci mají k dispozici o mnoho informací více než dříve, tak je zcela přirozené očekávat, že budou studovat více a budou také více vědět. Je proto možno koncipovat moderní výuku tak, že škola stanoví povinný objem toho, co by měl ke každému předmětu student samostatně projít a sledovat. Co najde, zjistí nebo shkédne nad tuto povinnou mez bude jeho plus. Učitel by tak sice ztratil svou tradiční roli nositele informací, ale mohl se stát komunikativním průvodcem studentů při porovnání a vyhodnocování různých informačních zdrojů k danému tématu. Nemyslím, že díky tomu učebnice zaniknou, ale nebudou už pro studenty tím hlavním zdrojem poznání. Dnešní svět se informačně mění a tomu je třeba je přizpůsobit stávající školní systémy. Online vyučování se podle mě stane celosvětovým standardem. Jako poslední chci zmínit něco co soukromě nazývám znovuzrozením tradiční rodiny. V posledních desetiletích se samostatné žití mužů a žen stalo běžnou normou. Mimo práci lidé žili více méně v restauracích, klubech a diskotékách. Shromažďovali se, bavili se a prožívali jakési kolektivní vzrušení z toho být mnohohlavým davem. Individua se spolu seznamovala, setkávala a domů se odcházelo jen spát či převléknout šaty. Toto bylo fajn do té doby, než se díky koronaviru omezila svoboda pohybu a otevírací hodiny poskytovatelů veřejného stravování a zábavy. Tito sigles byli najednou nuceni zůstat ve svých povětšinou malých bytech, sami a bez možnosti žít obvyklým rytmem. A logicky se dostali do velmi nepříjemné situace, kdy si byli nuceni vystačit sami se sebou. To může každý vydržet do jisté doby, než jej samota začne velmi tížit. Proto si myslím, že po této nedávné zkušenosti si mnoho lidé uvědomilo, že je skvělé mít u sebe lidskou bytost a nikoliv jen elektronického avatara. Domnívám se, že tato zkušenost bude zamenat návrat k tradiční rodinné konstelaci jako malé organizační jednotce zajišťující komunikaci, haptiku a lidskou blízkost. Na druhé straně existují i nepříjemné jevy, které předpokládám. Jedná se o nutnou změnu tradičních businessových modelů, nalezení nového modelu průmyslové a obchodní spolupráce a také objevení způsobu udržení rozvoje v limitujících podmínkách koronavirové přítomnosti. Nemyslím si, že to bude snadné a bezbolestné. Očekávám společenské změny, napětí a pravděpodobně i nepříjemné ekonomické dopady do doby než bude znovunastolena ekonomicko-společenská rovnováha. Myslím, že úkolem příštích let bude pečlivá práce na odstranění disharmonie mezi výrobci a spotřebiteli, mezi poskytovateli služeb a jejich konzumenty. V tomto nám jistě pomůže uměla inteligence a propracovaný systém sledování potřeb zákazníků. Nebude to snadné o něco zjednodušit náš svět, ale musíme se o to pokusit. Teď je čas připravit se na různé eventuality a přestat přemýšlet ve starých intencích. Nové technologie, lidská invence a kreativita nás určitě nenechají na holičkách. Je ticho před bouří, která může přijít, ale nesmí nás odchýlit na naší společné cestě k propracovanému udržitelnému rozvoji a opravdu globální prosperitě.