Směřování k nezávislosti

Dnes je den, kdy Spojené státy americké slaví svůj den nezávislosti na Spojeném království Velké Británie a Severního Irska.Tehdy to byl nepochybně odvážný čin se nejprve vzepřít povinnosti odvádět daň z čaje někam daleko za moře, potom projít válkou s intervenční bristkou armádou a slavně zvítězit. Nakonec ustanovit vlastní samostatnou republiku s ústavou plnou demokratických principů. Od té doby uplynulo mnoho času a mne dnes napadá, že bychom se měli sami sebe někdy ptát, jak moc jsme informačně nezávislí. Zda opravdu musíme vnímat vše, co je nám předkládámo médii, zda si ještě můžeme dovolit volit tu nejlepší volbu a zda náhodou nejsme poslušnými napodobovateli cizích myšlenkových směrů. Svět zpravodajství je business a informace se staly komoditou. Je také pravdou, že někdo za nás rozhoduje, co bude zveřejněno ve zprávách dnes a co až pozítří. Právě tyto síly formují myšlenkový svět mediálního konzumenta. Zkusme se pokusit být o trochu víc nezávislými. Zkusme se vzepřít a pozorně hlídat čemu v každodenní mediální smršti popřejeme svou pozornost, protože nejcennějším aktivem života je čas. Nelze být nezavislým na čase našeho života, ale lze s ním lépe hospodařit. Proto dejme přednost vlastnímu názoru, před přejatou mediální zkratkou. Zkoumejme sami vlastním mozkem, co je nebo není výhodné bez asistence mnohdy zavádějící mediální propagandy. Tento text nenabádá k igroranci zpravodajství a médií, ale k pečlivějšímu výběru. A právě schopnost vybírat si vede k nezávislému názoru, tím i k nezávislému poznání a nakonec i spokojenějšímu životu. Nikdo rozumný se přece nenechává někým vláčet někam v situaci, kdy může svobodně jít vlastní cestou. Zkusme se začít zamýšlet, jak být v oblasti konzumování informací a cizích názorů nezávislejšími každý den. Jednou to může přinést hodnoty, které nás potěší.

Co pohání svět

Tuto otázku lze zkoumat z mnoha sociologických a ekonomických perspertiv. Já se dnes pokusím ji pojmout ze svého hlediska. Svět je neuspořádané množství miliónů lidských interakcí, miliard vzájemně provázaných a neprovázaných dat a jevů. Svět je zkrátka místo, kam si každý jedinec promítá svou představu o štěstí a spokojenosti. Protože nikdo nežije na světě sám, je třeba v tomto snažení brát do úvahy i přání či preference ostatních lidí. Zkrátka si myslím, že svět je poháněn lidskou dravostí, schopností přetvářet, vymýšlet, navrhovat, improvizovat a uspořádávat. Snahy všech moderních manažerských stylů byly od třicátých let do dneška zaměřeny na lepší organizaci, vyšší efektivitu a výnosnost. Jde o to, kam nás tyto snahy, které trvaly po desetiletí dostaly. Dnes žijeme na planetě, která je opět geopoliticky rozdělena, kde zájmy globálních firem jsou často nadřazovány zájmům národním a kde se málo dbá o lidskou spokojenost a štěstí. Myslím, že lidé brzy přijdou na to, že nový model iPhonu jim štěstí nezaručí a tak se začnou zajímat o to, co dělá svět zajímavým a krásným. Při své nedávně zahraniční cestě jsem se přesvedčil, že regionální či územní soběstatčnost má svou nezpochybnitelnou hodnotu. Díky tomu se obyvatelé těchto území nemusí na silnicích setkávat se všude jinde přítomnými kamionovou dopravou, mají tudíž možnost lépe vychutnávat krajinu okolo silnic bez nebezpečí a dokonce mohou být hrdi na produkty specifické pro danou oblast. Potravinová soběstatčnost znamená i to, že lidé podporují místní pěstitele, pekaře, řezníky a provozovatele restaurací nabízející místní pochutiny. Tento geograficky ohraničený svět je poháněn snahou o samostatnost. K tomu je třeba přičíst i nezpochybnitelní finanční efekty spojené s kupní silou a místnimi daněmi, které se nepřerozdělují. Co tedy pohání svět dnešních dnů? Podle mého názoru doba, kdy korporátní zisk byl jedinou vzývanou hodnotou podnikatelského chování již pomalu odchází. Svět zítřka se možná bude při svém hodnocení komerčního úspěchu zajímat o neekonomické parametry. Jak jsou lidé spokojeni s přínosy firmy pro region kde působí, kolik jejich zisků bylo investováno do zkrášlení parků, sadů a lesů. Domnívám se, že lidé budou pořád chtít po práci trávit čas v kvalitním, zdravém a estetickém prostředí. Svět bude v budoucnu dozajistě oceňovat lidi, kteří budou systematicky budovat soulad, harmonii a korektní obchodní vztahy. Hra zvaná business se nebude hrát o to, kdo bude poražený, ale o tom, aby se všichni cítili vítězi. Svět se nám v poslední době smrskl více než by nám bylo milé a je třeba, abychom si uvědomili, že návrat do dynamických předcovidových časů, kdy se zdálo, že voda může hořet, nebude možný. Svět dneška pohání spousta parametrů, které známe, ale některé z nich možná brzy nebudou platit. Náš pohled na cestování, velkou šíři produktů z různých částí světa a potřebu jejich každodenní dostupnosti se pravděpodobně změní. Svět budoucnosti možná nebude tak materiálně plný, ale bude o něco klidnější, ladnější a přátelštější. Ostrá konkurence bude nahrazována spoluprací, výkonnost a efektivita bude podrobována prizmatu otázky, zda se to vůbec vyplatí. K tomu je možno přičíst vliv budoucího personalizovaného marketingu a analytické výhody umělé inteligence. Domnívám se, že právě díky umělé inteligenci se budoucí svět stane spotřebně a výrobně racionálnějším. Svět pohání hlavně lidská aktivita, invence a schopnost se přizpůsobovat. Po velkých továrnách minulosti zůstaly milióny výrobků z nichž mnohé jsou na skládkách celého světa. Masová produkce a nadprodukce byla dozajista snahou o dostupnost zboží každému, kdykoliv a pořád. Dnešní výrobní cykly mají daleko menší počty výrobků, výrobci přesně vědí pro koho vyrábějí a současná logistika se postará o to, aby cesta ke konečnému zákazníkovi byla ta optimální. Svět zítřka bude více zaměřen na interakci, spolupráci a soulad. Bude to jiný svět, ale bude poháněn jinými touhami, jinými zákonitostmi a jinými principy fungování. Otázka co pohání svět nabízí mnoho odpovědí. Hlavně jde o to se nad tímto problémem zamýšlet. Spolu s ostatními a nikoliv jen sami.

Co je možná před námi

V posledních dnech se zabývám myšlenkami o obecných přínosech změn v kontextu velkých všeho, čím jsme si všichni nedávno prošli. Koronavirová epidemie otřásla základy mnoha pravd a zvyklostí, kterým jsme po dlouhá léta věřili, jako neměnným kánonům moderní doby. Nevratnými změnami prošly obchodní modely mnoha podnikatelských subjektů, způsob práce z domova se stal novým standardem a křehká hranice mezi osobním a pracovním životem se ještě více umenšila. Toto jsou všechno věci viditelné a rozpoznatelné, protože jsou součástí našich profesionálních životů. To co ještě není vidět a co se možná projeví v budoucnosti je oblast psychických poruch, důsledky dlouhodobého stresu z osamělosti, strachu z neviditelého viru COVID 19 a jeho mnohých variant. To se týká i porušení lidské pospolitosti, kdy si lidé pomalu odvykli se setkávat, sdílet osobně své dojmy a mluvit spolu bez technologických pomůcek naší doby. Díky dlouhodobé nucené izolaci a strachu z vycházení se dozajistě zvýší počet pacientů s nejrůznějšími pozdě diagnostikovanými poruchami, protože byly v podstatě zanedbány principy pravidelných kontrolních zdravotních prohlídek. Podle mého názoru tyto vlivy budou mít dlouhodobý dopad i v situaci, kdy COVID 19 nebude takovým strašákem jako dnes. Lidé nejrůznějších věků si jaksi odvykli společenskému styku a takzvaně normálnímu životu. V to lze počítat návštěvy divadel, koncertů, uměleckých výstav a ostatních věcí. K těmto zážitkům nepochybně patří a vždy patřilo o debatovaní o shlédnutém. A zde vidím počátky problému. Poslední léta ukázala, že umíme efektivně žít a pracovat v omezených podmínkách svých domácích kanceláří. Zvykli jsme si neukončovat svou práci podle odpoledních hodin, ale v době kdy je tato práce opravdu hotova. Protože většína z nás trpí falešnou představou, že přece o nic nejde, protože jsme vlastně pořád doma, tak je to špatně. Tím, že záměrně vytlačujeme prvek časové hranice mezi prací a domovem, tak jsme v podstatě pořád v práci. Z tohoto důvodu většina z nás nemá čas na ostatní prvky života, které nám pandemie vzala. Mnoho z nás se stalo vysoce efektivními pracovníky, kteří zvládají dvakrát či třikrát více úkolů než tomu bylo v roce 2019. Je to možné za cenu, že něco jiného jsme odebrali ze svých životů. My již nežijeme jako lidé, ale jako zaměstnanci po 24 hodin denně. Z toho mají zisk naši zaměstnavatelé, ale my tohoto životnímu stylu budeme možná jednou litovat. Mým cílem není kritizovat možnost práce z domova. Mým cílem je napsat, že všeho moc škodí. Za chvíli tu bude nové jaro. Zkusme jen prožít, tak jak se má a odtrhnout zrak od obrazovek a displejů našich technologických pomocníčků, kteří se znenadání staly pány našeho času. Zkusme myslet na to co dělá život životem. Domnívám se, že koronavirus bude ještě nadlouho součástí našich životů jako rýma. Byla by ale velká škoda, kdybychom se díky přehnaným obavám stali pouhými pracujícími roboty a přestali být lidmi. Ekonomové znají tzv. efekt západky. To je společenský jev, při kterém se docílí takových sociálních, technologických změn, že není myslitelný návrat ke starým návykům. Kdysi lidé rozdělávali oheň křesáním. Vynález zápalek vymýtil křesadla a dnes skoro nikdo takto oheň nezapaluje. Ze společenského pohledu jsme nyní v poloze těsně před zaklaputím nové západky. Věřím, že do budoucna musíme počítat s nutnými změnami v pracovním právu, ve způsobu týmové práce a novými standardy v komunikaci. To co bylo před časem prezentováno jako benefit se stane běžnou věcí a naopak. Nepochybně budou kodifikovány nové právní a praktické úpravy pro kombinaci práce a mimopracovního života na základě našich nově nabytých zkušeností. Využijme nové jaro k tomu, že vystoupíme ze svých domácích kanceláří a budeme žít. Stále si myslím, že je to zapotřebí. A hlavně nezanedbávejte dál preventivní zdravotní prohlídky.

Jak podpořit gastro ekonomiku

V posledních týdnech se pandemická situace v naší zemi zlepšila. Jedním z důležitých atributů byla změna vládních nařízení, která umožní opětovný provoz mimo jiné i restauracím a hotelům. Na jedné straně tu máme nedočkavé potencionální klienty a na straně druhé množinu zařízení, která po mnoha měsících neprovozu opět přivítají klienty. Myslím, že je to velmi dobře. Nesmí však dojít k tomu, že ceny služeb porostou, aby byl vykompenzován výpadel příjmu po dobu koronavirové krize. Je to pro mnohé podnikatele asi lákavá myšlenka, ale přinesla by velmi pravděpodobně jen krátkodobý užitek. Lepší bude, když se znovuotevřené služby pokusí obnovit loajalitu svých bývalých klientů nabídkou lepších služeb. Domnívám se, že po dobu nečinnosti mnoho provozoven restaurací a hotelů vytvořily nový koncept svého podnikání. Věřím, že se zamysleli nejen nad novými jídelníčky, ale i nad způsobem, jak své služby nabízet a propagovat. Minulé měsíce nás utvrdily v tom, že všechno lze dělat jinat. I to nejobyčejnější podnikání lze svým způsobem oživit, zlepšit a zmodernizovat. Lze zapojit systémy na základě osobního doporučení, inovované věrnostní systémy či oprášit polozapomenutý koncept 2 za 1. Tento motivační systém byl před lety populární v jihoevropských turistických destinacích. Základem tohoto konceptu bylo garantování poskytnutí jídel či hotelového ubytování pro dva za cenu jednoho. Podle mého názoru to fungovalo, protože klient měl pocit, že ušetřil a podnikatel měl menší zisk, ale měl jej. Kdyby se tento koncept začal masivně propagovat a používat na základě regionálních pravidel, tak by to umožnilo restauracím a hotelům oživit poptávku. Lidé si totiž zvykli necestovat, vařit si doma a obejít se bez mnoha věcí, které byly běžné v roce 2019. Novodobý koncept českého gastro-hotelového trhu je vylákat potencionální klienty z jejich domácího zápecí a motivovat je nějak odjet, něco poznat a zažít. Naše země nabízí mnoho krás a je třeba toho teď využít, než se lidé raději než na Šumavu vydají do Itálie či Francie. Mnoho místních hotelových a restauračních zařízení může pomocí konceptu 2 za 1 získat. Jde o to, že při vhodné kombinaci ubytovacích kapacit, restauračních služeb a doplňokých zážitků lze mnoho získat. V mnoha odvětvích služeb se užívá RPU neboli Revenue Per User. Když kupříkladu telefonní společnost nabízí oddělené datové a hlasové tarify, tak má velmi dobře spočítáno, že se jí to vyplatí. Převedeme-li tento model do jiného prostředí, tak uvidíme možnosti v oblastech snídaňových menu, kavárenských služeb, speciálních restauračních menu a výhodnějších tafifů místních turistických atrakcí. Jinými slovy přišedší návštěvník v destinaci se bude cítit polichocen místní "výhodnou" nabídkou a nebude detailně přepočítávat co utratí. Nalákán na model 2 za 1 sice může opticky ušetřit, ale ve skutečnosti to bude jinak. Domnívám se, že tento koncept představuje "něco za něco". Dnes nejde o to vyhrát první bitvu na pokoronavirovém poli, ale opět být lákavou a mnohoslibnou destinací pro lidi, kteří skoro zapomněli, že i restaurace, výlety a zážitky jsou stále součástí života.

Novoroční úvaha

Je tu první den nového roku a já mám potřebu se zamyslet nad obrazem nejbližší budoucnosti. Nebudu psát o humanitě, podpoře a sounáležitosti. Budu psát o ekonomických změnách, které jsou na spadnutí. Loňský rok byl velmi ovlivněn pandemií koronaviru, který omezil, znemožnil a přerušil dlouhodobé obchodní zvyklosti. Ke všem regulatorním omezením, zákonným povinnostem a příslušným náležitostem obchodní výměny jsme dostali nového spoluhráče. Tento spoluhráč způsobil nejen odchod mnoha zaměstnanců z kanceláří do domácích pracoven, novou vlnu zájmu o využívání komunikačních technologií a významný vliv důvery v zaměstnance, kteří nadále plnili skvěle ve velké většině případů své pracovní povinnosti. Manažerská literatura kdysi definovala dva základní typy vedoucích pracovníků a to typ X a Y. Zastánci vedení lidí typu X byli charakterističtí svou neúnavnou snahou o detailní sledování, určování a kontrolování všech pracovních aktivit svých podřízených. Tito vedoucí spoléhali výhradně na své schopnosti, úsudek a v podstatě nepotřebovali spolupracovníky, ale neodmlouvající roboty, kteří plnili jejich zadání. Naproti tomu manažeři typu Y věřili, že když se podřízení seznámí se zadáním pracovních úkolů, tak sami připraví, naplánují a provedou příslušné kroky bez toho, aby je někdo musel sledovat a kontrolovat. Zkrátka podřízení byli odpovědni za splnění úkolu a měli zajistit očekávaný výsledek. Konzultace a odborná pomoc ze strany vedoucího byla pochopitelně vždy k dispozici. Právě vedoucí typu Y se stali v době koronaviru nepopiratelnými vítězi, protože spousta firem byla díky samostatně pracujícím týmům schopna dokončit projekty, vyvinout požadovaná řešení, vytvořit finanční reporty a naplánovat rozpočty na rok 2021 bez větších obtíží. První a neoddikutovatelnou změnou je, že lidé jsou schopni pracovat stejně efektivně doma jako na pracovišti. Každé odvětví či segment průmyslových či obchodních aktivit si za dlouhá léta své existence vypracovalo přesné postupy jak zvládat nároky svých zákazníků a obchodních partnerů. Hřiště na kterém se hrála hra zvaná business bylo jasně nalajnové. Najednou přišla pandemie a mnoho odvětví vyvinulo nové a mnohdy rychlejší metody sdílení informací, dokumentů a řešení průběžných potíží. To svědčí o kreativitě, nadšení a opravdovém fandovství. Je sice hezké věci postupně vylepšovat a najednou tu byla nutnost udělat něco ze dne na den naprosto jinak aby vše fungovalo v nových podmínkách. To se globálně povedlo, protože nečelíme přerušení finančích služeb, dodávek zboží, potravin, elektrické energie a pitné vody. Logistika, plánování a řízení v reálném čase je novým fenoménem. Druhá změna může být charakterizována jako zlepšení stávajících služeb. To ale podle mého názoru není všechno. Nový rok před nás postaví potřebu přeměny obchodních modelů v nové realitě. Bude třeba vyřešit zapojení digitalizace, umělé inteligence pro nové metody řízení. Budeme se muset zamyslet nad tím, jak eliminovat neproduktivní části hodnotových řetězců. Budeme se muset zamyslet nad lepšími toky informací, jak vylepšit pracovní postupy, aby byly transparantnější a efektivnější. Nové dvacetiletí bude ve znamení hlubokých hospodářských přeměn. Příští léta budou symbiózou mezi lidským uvažováním a analýzou dat prováděnou umělou inteligencí. Budeme mít možnost rozhodovat na základě dalěko jemnějších parametrů, budeme organizovat hromadnou výrobu podle individuálních preferencí a budeme více a více vtahovat potencionální zákazníky do návrhů svých budoucích produktů a služeb. Vzniknou nové pohledy na řešení tradičních problémů a ku příkladu zemědělství bude vysoce automatizovaným odvětvím, které bude podporováno přesným zpracováním dat o aktuální zralosti plodin a zapojením dronů, které budou kontrolovat sklizeň úrody. Tradiční pohled na školství nebude platit. Online výuka bude běžným jevem a žáci budou mít možnost neomezené komunikace s učiteli pomocí nejrůznějších technologických platforem. Stejně tak se změní finančnictví a pojišťovnictví, když se banky a pojišťovny stanou pružnějšími ve vztahu ke svým klientům a jejich potřebám. Mám na mysli elektronické služby s okamžitou zpětnou vazbou ohledně získání úvěrů, nejrůznějších typů pojištění podle individuálního profilu a nejrůznější možnosti investování. Těším se na to, že tyto změny zvýší hodnotu vlastního názoru a omezí manipulaci. Těším se na to, že lidé budou více, ale lehčeji pracovat. Odstraní se rutinní a nezajímavé administrativní úkoly. Budeme tak mít více času se věnovat sami sobě, svým blízkým a potvrdíme myšlenku, že když budeme dělat co nás baví, tak to budeme dělat rádi a dobře.

Ticho před bouří

Realita posledních dnů se mění a zdá se, že okolo opět číhá koronavirové nebezpečí. Podle toho, co píší světové agentury, tak se celý svět počíná potápět do nepřehledné krize, která bude mít mnoho průvodních jevů. Jednou z dobrých věcí doby je fenomén práce z domova, kdy moderní technologie umožňuje plnohodnotnou práci jako v kanceláři. Mám to štěstí, že patřím ke skupině lidí, kteří díky internetu a moderním komunikačním programům profesionálně nestrádají. Každý den komunikuji s kolegy a moje pracovní vytížení je snad větší než obvykle, protože práce tak nějak magicky přibylo. Tento tzv. home office nepochybně změní loayalitu zaměstnance k zaměstnavateli. Člověk sice přichází o možnost sociální interakce s kolegy, ale na druhé straně je to vykompenzováno jistou časovou úsporou díky eliminaci nutnosti dojíždět do kanceláře a vracet se zpět. Klade to jisté nároky na vůli, schopnost se přinutit k někdy plnění pracovních úkolů, když okolo je tolik domácích lákadel, ale to závisí na každém jednotlivci. A hlavně zaměstvatel se neptá kdy, protože jej na konci dne zajímá jen výsledek. Dalším z benefitů dneška je podle mého názoru vhodná chvíle k zavedení nové struktury školního vyučování. Díky tomu, že žáci mají k dispozici o mnoho informací více než dříve, tak je zcela přirozené očekávat, že budou studovat více a budou také více vědět. Je proto možno koncipovat moderní výuku tak, že škola stanoví povinný objem toho, co by měl ke každému předmětu student samostatně projít a sledovat. Co najde, zjistí nebo shkédne nad tuto povinnou mez bude jeho plus. Učitel by tak sice ztratil svou tradiční roli nositele informací, ale mohl se stát komunikativním průvodcem studentů při porovnání a vyhodnocování různých informačních zdrojů k danému tématu. Nemyslím, že díky tomu učebnice zaniknou, ale nebudou už pro studenty tím hlavním zdrojem poznání. Dnešní svět se informačně mění a tomu je třeba je přizpůsobit stávající školní systémy. Online vyučování se podle mě stane celosvětovým standardem. Jako poslední chci zmínit něco co soukromě nazývám znovuzrozením tradiční rodiny. V posledních desetiletích se samostatné žití mužů a žen stalo běžnou normou. Mimo práci lidé žili více méně v restauracích, klubech a diskotékách. Shromažďovali se, bavili se a prožívali jakési kolektivní vzrušení z toho být mnohohlavým davem. Individua se spolu seznamovala, setkávala a domů se odcházelo jen spát či převléknout šaty. Toto bylo fajn do té doby, než se díky koronaviru omezila svoboda pohybu a otevírací hodiny poskytovatelů veřejného stravování a zábavy. Tito sigles byli najednou nuceni zůstat ve svých povětšinou malých bytech, sami a bez možnosti žít obvyklým rytmem. A logicky se dostali do velmi nepříjemné situace, kdy si byli nuceni vystačit sami se sebou. To může každý vydržet do jisté doby, než jej samota začne velmi tížit. Proto si myslím, že po této nedávné zkušenosti si mnoho lidé uvědomilo, že je skvělé mít u sebe lidskou bytost a nikoliv jen elektronického avatara. Domnívám se, že tato zkušenost bude zamenat návrat k tradiční rodinné konstelaci jako malé organizační jednotce zajišťující komunikaci, haptiku a lidskou blízkost. Na druhé straně existují i nepříjemné jevy, které předpokládám. Jedná se o nutnou změnu tradičních businessových modelů, nalezení nového modelu průmyslové a obchodní spolupráce a také objevení způsobu udržení rozvoje v limitujících podmínkách koronavirové přítomnosti. Nemyslím si, že to bude snadné a bezbolestné. Očekávám společenské změny, napětí a pravděpodobně i nepříjemné ekonomické dopady do doby než bude znovunastolena ekonomicko-společenská rovnováha. Myslím, že úkolem příštích let bude pečlivá práce na odstranění disharmonie mezi výrobci a spotřebiteli, mezi poskytovateli služeb a jejich konzumenty. V tomto nám jistě pomůže uměla inteligence a propracovaný systém sledování potřeb zákazníků. Nebude to snadné o něco zjednodušit náš svět, ale musíme se o to pokusit. Teď je čas připravit se na různé eventuality a přestat přemýšlet ve starých intencích. Nové technologie, lidská invence a kreativita nás určitě nenechají na holičkách. Je ticho před bouří, která může přijít, ale nesmí nás odchýlit na naší společné cestě k propracovanému udržitelnému rozvoji a opravdu globální prosperitě.

Tak trochu jiné léto

Léto tohoto roku je odlišné od těch předešlých, protože se nedá moc cestovat do zahraničí. Myslím, že nemá cenu opakovat známé zdravotní důvody a tak bych se chtěl soustředit na pozitivní stránky letního pobývání v Čechách.

Tento rok se pocitově můžeme vrátit do časů nesvobody, kdy cestování západním směrem nebylo z politických a ekonomických důvodů jednoduché. Cestování východním směrem sice možné  bylo, ale mnoho radosti to nepřinášelo, snad kromě pocitu, že jsme na tom stále o poznání lépe než jinde. A tak ideální alternativou jak trávit letní měsíce bylo stejně jako dnes je objevování či možná znovuobjevování Čech.

Celý život jsem slýchal a mnohokrát i četl, že máme krásnou zemi. To ale člověk v jistém věku nevidí, protože má oči plné jiných půvabů. Postupem času většina lidí prohlédne  začne vidět krásu i tam, kde byla mnohokrát přehlížena. Nemám na mysli hrady a zámky, které nám tu zbyly a dnes jsou zhusta v soukromých rukou. A ani nemám na mysli tisíckrát fotografované dominanty měst, které nám znovu a znovu připomínají krásu stavebních slohů a velebnost architektury.

Mám na mysli udržovaná venkovská stavení, pečlivě rekonstruované chalupy a tisíce obnovených zákoutí měst a městeček, která kypí regionálním životem, podnikatelským duchem a radostí z vlastní existence. To je důkaz velikosti větší než Karlům most, protože vybudovat krásnou cukrárnu v místě, kde nikdy nebyla, nebo přivést k novému životu starou restauraci je velká zásluha. Podle mého názoru se tyto změny na úrovni regionů stávají a budou stávat významnými silami regionálního rozvoje. Regiony by měly být v podstatě ekonomicky samosprávné, udržující právě tolik podnikatelských subjektů, které jsou zapotřebí pro ideální pokrytí potřeb a nemají čekat s nataženou rukou na státní či evropské dotace na něco, co si mohou financovat sami.

Koronavirus nám předvedl, jak rychle se svět může změnit. Díky prodělané zkušenosti lze oprávněně očekávat podstatné změny v turistickém průmyslu, hotelnictví a masové letecké dopravě. Na druhou stranu lze také očekávat větší regionální sepjatost, spolupráci a zušlechťování toho co tu máme i když turisté z ciziny to vůbec netuší.

Začíná se sekat tráva na obecních pozemcích, obnovují se staré aleje, na veřejných prostranstvích našich vesnic se instalují kontejnery a začíná se vzmáhat společenský život na malých městech a vesnicích. Začíná být čím dál jasnější, že dobrý život se nemusí odehrávat u jakéhokoliv moře či oceánu, ale i v blízkém sousedství. Lidé začínají přemýšlet o způsobech jak pohodlně žít daleko od měst za předpokladu zachování všech atributů moderní doby. Děláme pěkné věci sami od sebe a hlavně pro sebe. Protože víme, že jsou správné.

Jako většina lidí mám velmi rád cestování. Cestoval jsem intenzivně během posledních let a právě to mi možná umožnilo uvidět doposud přehlíženou krásu Čech, které se v čase letošního podivného léta zaskvěla jako diamanty. Važme si toho, že každý kraj je geograficky jiný, ekonomicky plodný a využívejme možností objevit nové české zkušenosti, které nemusí být jen špatné.

Za tři měsíce budeme pravděpodobně čelit dalším omezením z důvodu postupující koronavirové krize. Mnohé ekonomické subjekty se budou potýkat s ekonomickými problémy. Mnohé hotely a penziony nebudou mít hosty a mnoho zaměstnanců bude čelit riziku nejistoty.

Užijme si proto další prázdninový měsíc plný pohody a klidu, užijme si nové zážitky a regionální pohostinnosti. Berme to jako jeden z pramenů naší budoucí jistoty a síly.
Tuším, že to brzy budeme potřebovat....

Koncept pro systematické řízení rizik

Řízení rizik je důležitou součástí moderní podnikové kultury. Každá obchodní organizace by měla věnovat pozornost rizikům, která jsou přirozenou součástí obchodních a finančních procesů. Tato rizika mohou mít v jistých situacích velký vliv na chod organizace, protože reprezentují veličiny, které změní plány, ambice či obchodní výsledky.  Míra pozornosti, kterou korporace či firma věnuje řízení rizik odráží vyspělost organizace, protože to znamená, že takový komerční subjekt se řídí zásadami udržitelnosti podnikání a je připraven na různorodé krize, které mohou nastat.

V rámci firem existují různorodá rizika, která jsou většinou opomíjena do doby, než jejich dopad negativně ovlivní průběh výrobního cyklu (opožděná dodávka materiálů či neuhrazené závazky dodavateli) nebo administrativního řízení (vystavení objednávky na nepotřebné zboží či služby) či dokonce finanční reporting (chybějící nezaúčtované závazky nebo nesoulad Hlavní knihy s bankovními výpisy). Je proto důležité, aby se každá firma, které to myslí s řízením rizik vážně začala fungovat na procesním základě. To mimo jiné znamená, že budou ustanoveny role procesních vlastníků, kteří na základě svých expertních znalostí  určí možná rizika ve svěřeném procesu. Tato rizika musí být stručně charakterizována na základě jejich popisu. Nemá cenu se zpočátku zabývat podrobnou definicí rizik, jejich výpočtem dopadu na finančí hospodaření nebo jejich důsledným rozdělováním na  zbytková či přirozená. Nejdůležitější je si rizika uvědomovat a následně identifikovat.

Řízení rizik je postupný a nikdy nekončící proces, který musí být sladěn s ostatními strategickými prioritami organizace. Toto sladění vyžaduje i jistou formu nezávislosti,objektivity doplněné kvalitními pracovníky oddělení řízení rizik. V tomto kontextu je řízení rizik chápáno jako strukturovaný přístup k popsaným či existujícím rizikům. Celý proces řízení rizik má za úkol napomáhat managementu společnosti identifikovat, analyzovat a umenšovat zranitelná místa uvnitř organizace a tím zvyšovat její efektivnost a prosperitu.

Výhody strukturovaného přístupu k řízení rizik je mnoho. K těm nejpodstatnějším patří růst hodnoty organizace jako důsledku lepší organizace práce, ochrana aktiv díky zavedené příslušnáých interních kontrol, zlepšení administrativních a řídících procesů. Mezi zásady, které nesmíme při zavádění systematického řízení rizik patří celofiremní přístup, konzistence a cyklické testování implementovaných opatření  včetně interních kontrol. V rámci zavádění systematického přístupu k řízení rizik je třeba si uvědomit, že se jedná o aktivitu, která bude mít pozitivní ohlas u externích auditorů, kteří jí budou chápat jako snahu organizace o vylepšení a zmodernizování.

Obsazení klíčových rolí pro správu a řízení rizik je třeba promyslet s ohledem na dlouhodobou perspektivu a udržitelnost tohoto záměru. V ideálním případě je nutno angažovat kvalifikované odborníky s prokazatelnou praxí v oblasti řízení rizik. Tito lidé budou mít rozhodující vliv nejen na sestavení rizikového katalogu, ale i na podobu a funkčnost interních kontrol, které budou ovlivňovat plynulost chodu zakázek, zpracování finančních reportů či řízení skladového hospodaření. Proto je důležité aby celý útvar řízeí rizik byl nadřazen standardní organizační struktuře a získal si respekt svou schopností komunikovat srozumitelně o rizicích a jejich možném dopadu s jednotlivými procesními vlastníky.

Řízení rizik je poslední oblastí, kam všeobecná regulace zasahuje nejméně a proto nabízí možnost kreativního zpracování vhodných řešení uzpůsobených na míru danému subjektu. Nebojte se využít této velké příležitosti učinit obchodní organizace lepší, stablilnější a odolnější vůči jakýmkoliv ekonomických otřesům.

Za vším hledej člověka

Kromě materiálních a finančních zdrojů každý podnik potřebuje ke své činnosti i lidi. Právě lidé naplňují představy o úspěchu, vlivu a ekonomickém růstu našeho podniku. Proto je jednou z nejdůležitějších aktivit vrcholového vedení výběr spolupracovníků.

Všichni lidé, kterým hodláme svěřit do rukou část odpovědnosti za budoucnost podniku by měli mít kromě odborné kvalifikace i charakterové vlastnosti, které budou zárukou efektivní spolupráce. Výběr a obsazení pozic ve výkonném managementu je seriózní úkol a jeho dokončení závisí na parametrech, které musíme brát v úvahu.

Osobní vazby, dlouholetá přátelství či známosti ze školy nesmí a nemohou být jediným parametrem podle kterého budeme vybírat své výkonné manažerů.

Daleko důležitější je otázka etických principů, osobních postojů a mravní tolerance k různorodé formě nátlaku, který může v rámci služebních povinností nastat. Je-li nezralý a nepřipravený člověk vystaven lákadlům svého postavení, tak velmi těžko rozlišuje, zda se mu těchto výhod dostává kvůli jeho osobním či lidským kvalitám anebo je to úplatek protistrany jeho profesionální roli.
Jsou časté případy, že dodavatelé či zákazníci na základě materiálních protislužeb ovlivňují rozhodnutí takovýchto lidsky a morálně nestabilních výkonných manažerů. Ti pak začnou z pocitu revanše upřednostňovat zájmy osobní nad zájmy firmy, kterou reprezentují.

Tomáš Baťa říkával, že velký podnik mohou vybudovat jen velcí lidé. Velký člověk má mít pevný hodnotový systém, který by měl být odolný proti korupci, zvýhodňování a neférové soutěži.

Uvědomme si, že navzdory cynismu a kriminálnímu jednání lze postavit čestnost, zdravé sebevědomí a odpovědnost. Je třeba si spočítat, že dobrou pověst lze ztratit v malé chvilce a protistrany si budou naše úslužné jednání vždy pamatovat. Nikdy nevíme, zda tyto informace nepoužijí kdekoliv jinde proti nám.

Dbejme tedy o morální a etické hodnoty u svých  nejbližších spolupracovníků.

Vyplatí se nám to.

Co je to controlling

Profese účetního je zaměřena na přesné a bezchybné evidování nákladů a výnosů pomocí účetní osnovy a ve shodě s platnou legislativou. Podstata jeho činnosti je dána požadavkem na evidenci toho co se stalo v minulosti firemní historie. Účetní je ve většině případů osoba, která se velmi dobře orientuje v minulosti a to díky mnoha výkazům a různorodým výkazům, které je třeba vyplňovat pro potřebu finančního úřadu.

Firma, která to se svou finanční budoucností myslí vážně by měla zvážit založení controllingového oddělení. Controller je člověk, který se snaží na základě momentální situace pokouší odhadnout budoucí vývoj, budoucí trendy a  splnění firemních plánů.  Jinými slovy je to naprosto jiný přístup, než má - a musí mít - většina účetních. Controllingové oddělení není pochopitelně delfská věštírna, ale pracoviště, které má velkou důležitost v životě úspěšné firmy.

Toto oddělení pomůže při sestavování plánů rozvoje,vytvoří analýzu jednotlivých nákladových položek, ohodnotí výnosnost jednotlivých poboček, napomůže  přípravě podkladů pro jednání  o úvěrovém zajištění s bankou, navrhne způsob řízení finančních rizik, sestaví plán budoucích tržeb a mnoho jiných věcí. 

Dobrá rada: controlling a jeho výstupy jsou jako lanýže. Dokud je neochutnáte, tak nevíte oč přicházíte.

Co je potřeba k podnikání ?

To je nejčastější otázka, kterou si lidé kladou. Podle mého názoru není třeba mít nápad za milion dolarů, ale mnohem důležitější je změnit svůj vlastní pohled na vlastní život.

Každý, kdo přemýšlí o podnikání si musí uvědomit, že v podnikání není o mnoho víc jistot, než smrt a daně. Jedním z  důležitých parametrů je ale odvaha změnit svůj osud. Dalším důležitým faktorem je víra ve vlastní schopnosti a nezbytná porce štěstí. To je ostatně zapotřebí vždy a každému.

Všechny učebnice o podnikání hovoří o tom, že je třeba mít jasný plán, promyšlenou strukturu zákazníků a filozofii nabízeného produktu či služby. To je jistě dobrý a následování hodný přístup, ale málokdo ho dodržuje.

Běžný počátek podnikání může mít i jiný průběh. Tou vstupní energií do podnikání se může stát ztráta zaměstnání, pocit znechucení životem ve velké korporaci nebo touha vyzkoušet si něco nového. Toto všechno jsou legitimní důvody proč lidé začínají podnikat. A tehdy na hraběcí rady z učebnic není jaksi čas, protože šedivá je teorie, ale zelený je strom života.

K vlastnímu podnikání je především zapotřebí snaha nabídnout trhu co tam podle vlastního názoru chybí. Když nám půjde o to, jak nabídnout co největšímu počtu zákazníků co potřebují, tak jsme připraveni podnikat. Proto je třeba ve svém nitru a všech zkušenostech najít co je v nás nejlepší, unikátní a to co tvoří naši jedinečnou marketingovou hodnotu.

V podnikání je třeba vidět hlavně zájem i lidi a o zlepšení jejich života.

Veškeré finanční zisky nesmí být tou primární motivací. Mnohokrát jsem četl, že když děláte něco, co lidé potřebují, tak peníze přijdou spolu s nimi. Peníze jsou v podnikání příjemné, ale nikoliv rozhodující.

Tomáš Baťa začal podnikat, protože chtěl zlepšit život lidí tím, že budou chodit v botách. Jeho cílem nebylo jen vydělávat peníze.

Na to bychom neměli zapomínat.